ÚzO VSR Přerov

Akce Úz. org. VSR

Založení organizace Sdružení vojenská obroda – později Vojenské sdružení rehabilitovaných Územní organizace Přerov.

Po okupaci Československa v roce 1968 tisíce vojáků z povolání a občanských pracovníků vojenské správy vyslovily nesouhlas s touto okupací a své názory veřejně vyslovovaly. Po nastolení reformního proudu, který začal v roce 1969, se stali tito vojáci z povolání a občanští pracovníci pro tento nastupující proud nespolehlivými a zvlášť nebezpečnými a bylo nutno najít způsob, jak se jich zbavit. Bylo využito masové čistky v Komunistické straně, presentované jako „výměna stranických legitimací“ a tato čistka znamenala i čistku služební. Z armády bylo vypuzeno 10.465 osob, z čehož bylo 72,5% vojáků z povolání, 21% občanských pracovníků a dokonce i 6,5% vojáků základní služby.

Z těchto, nyní již bývalých vojáků z povolání a občanských pracovníků byli mnozí i se svými rodinami pronásledováni, někteří souzeni a odsouzeni a většina byla sledována příslušníky StB. V občanském životě mohli převážně vykonávat jen méně placené funkce a jejich dětem bylo znemožňováno studium střední školy, natož pak školy vysoké.

Když v roce 1989 skončila „ moc jedné strany“ spojila tyto osoby touha po nápravě křivd a touha prokázat, že vyhození z armády bylo zcela nespravedlivé a protizákonné. Bylo využito složitého soudního a mimosoudního jednání, než byl přijat zákon č.87/1991Sb., který převážnou část propuštěných vojáků z povolání a občanských pracovníků rehabilitoval. Tato rehabilitace spočívala v rehabilitaci morální a neřešila žádné finanční odškodnění.

V této době, tj. v devadesátých letech pod předsednictvím plk. Miroslava Janhuby byla především ražena zásada spolupráce s armádou ČR a pro rehabilitované tehdejší ministr obrany svým rozkazem vyčlenil z rozpočtu MO finanční prostředky, které nám dodnes umožňují čerpat požitky z FKSP.

Po roce 2000 s nástupem předsedy Miroslava Pavlíka dochází ke změně a začíná se hovořit i o finančním odškodnění za křivdy, které nám bývalý režim způsobil. Začíná snaha seznámit z naší situací a činností našeho sdružení poslance Parlamentu ČR, která měla být ukončena přijetím zákona o odškodnění našich členů, případně i jejich manželek. Přesvědčování poslanců o oprávněnosti odškodnění trvalo 16 let a v roce 2016 byl zákon v konečném hlasování ZAMÍTNUT. Do této přesvědčovací akce se zapojili i zástupci naší organizace a to Jiří Klíma, Josef Mrázek a Miroslav Zapletal, kteří osobně požádali pana ministra dopravy Ing. Prachaře, ministra zemědělství Ing. Janečku a poslance pana Nekla aby při projednávání zákona ve sněmovně tento podpořili.

Tolik ve zkratce o vzniku a činnosti VSR a dále již jen o činnosti naší přerovské organizace. 16. 12. 1989 se uskutečnilo v pražském kinu KIJEV shromáždění, kde za přítomnosti 587 delegátů z celého území ČSSR - delegátů bývalých vojáků z povolání a občanských pracovníků bylo řádně ustaveno Sdružení vojenské obroda.

Z Přerova se tohoto shromáždění zúčastnili Karel Jačko, Alois CHromčík, Jiří Mazel, Milan Garstka, Oldřich Šivic, Zdeněk Feyfrlík a z Hranic Karel Loučka a Milan Pšenka. Tito delegáti, ale především Milan Garstka a Milan Pšenka svolali začátkem ledna 1990 do konferenční místnosti na Zimním stadionu shromáždění bývalých vojáků z povolání z přerovského regionu a seznámili je se závěry pražského shromáždění. Na jejich návrh bylo založeno Sdružení vojenská obroda a byl zvolen první výbor. Ten pracoval ve složení Milan Svoboda, Alois CHromčík, Josef Jochec, Milan Garstka, Milan Pšenka, Štefan Hejrecký, Jiří Mazel, Karel Jačko a Milan Macura. Prvním předsedou byl zvolen Milan Svoboda. Další, již členská schůze se uskutečnila 29. 3. 1990 a předseda Milan Svoboda seznámil přítomné členy SVO jaké kroky byly učiněny k úspěšné činnosti sdružení a byly vytýčeny základní cíle. Na této členské schůzi byl zvolen nový předseda Milan Garstka a Milan Svoboda byl uvolněn pro funkci předsedy Krajské organizace SVO.

Po rozdělení Československa od 1. 1. 1993 na dva samostatné státy bylo třeba změnit název organizace, protože na Slovensku si ponechali původní název. Na celostátní konferenci v roce 1993 na návrh člena přerovské organizace Ing. Břetislava Cagáška byla organizace v Česku přejmenována na Vojenské sdružení rehabilitovaných.

Stojí za připomenutí, že v přerovském okrese včetně Hranic a Lipníka bylo rehabilitováno 211 žadatelů, z toho v Přerově 108 žadatelů, v Kojetíně 3 žadatelé a o zbytek se podělily Hranice a Lipník.

Je dobré i připomenout, že v rámci Okresní vojenské správy bylo navrženo, aby založené Sdružení vojenská obroda začalo spolupracovat s tehdejšími Kluby vojenských důchodců a tím dána možnost zapojit členy SVO při akcích, které OVS organizovala pro vojenské důchodce. Spolupráce byla mnohdy ale velmi obtížná, protože mnozí vojenští důchodci, především z řad bývalých normalizátorů, členy SVO neuznávali jako rovnocenné partnery a mnohdy to dávali, především na členských schůzích, veřejně najevo. Situace byla mnohdy až neúnosná a proto na členské schůzi v roce 1993 výbor již VSR navrhl nespolupracovat s KVD a založit KVD vlastní, tj. KVD již při VSR. K tomuto

založení došlo k 1. 1. 1994 a jeho předsedou byl zvolen Josef Mrázek, který se stal členem výboru VSR s odpovědností organizovat akce, které by přispívaly k dobré pohodě a spokojenosti členů tohoto sdružení. Souběžně funkci předsedy KVD vykonával přechodnou dobu Ivo Zálešák. Byla vylepšena informovanost členů vydáváním pravidelných pozvánek na jednotlivé organizované akce. V této době, tj. v letech 1992 a 1993 pracovala Okresní rada VSR ve složení:

Milan Garstka, Josef Mašek, Lubomír Chrobák, Jiří Klíma, Břetislav Cagášek, Antonín Kopecký, Karel Loučka, Milan Pšenka, Štefan Hejrecký. Jiří Mazel pracoval v komisi při Ústřední radě, která zodpovídala za provedení rehabilitací podle přijatého zákona č. 87/1991 Sb.

První 2 roky Rada klubu sbírala zkušenosti co a jak organizovat, jak a u koho zabezpečit potřebné finanční prostředky a jakým způsobem zabezpečit informovanost členů o akcích, které chce klub pořádat. Bylo využito názorů tehdejšího náčelníka OVS, který velmi ochotně poskytl zkušenosti jak tyto myšlenky realizovat.

Od svého založení se Rada klubu snažila organizovat akce se zaměřením do dvou oblastí:

za prvé postupně poznávat zajímavé oblasti naší Moravy a za druhé umožnit členům návštěvu kulturních akcí, které se uskutečňovaly ve Mě domě v Přerově, přičemž cíl byl jeden:

přispět k dobré pohodě, spokojenosti a utužovat kamarádství v našem již začínajícím důchodcovském životě.

V průběhu dalších let po zorganizování poznávacích zájezdů zůstaly nezapomenutelné zá žitky z návštěvy atomové elektrárny v Dukovanech, z návštěvy Jeseníků, která byla spojena s prohlídkou elektrárny Dlouhé stráně, byly to zájezdy na letiště v Pardubicích a Náměště, členové sdružení poznali postupně hrady a zámky Pernštejn, Moravský Krumlov, Kunín, Kroměříž a tamní podzámeckou zahradu, Bítov, Vranov nad Dyjí, Chropyň, Bouzov, Tovačov, Buchlov, Slovinec, Lednice, Helfštýn, Napajedla, muzea v Kopřivnici a ve Vítkovických železárnách, zájezdy na Macochu, do vojenského prostoru Libavá, k pramenu řeky Odry, do Vizovic a na Ploštinu, na Radhošť, Troják a Chvalčov, na Štramberskou Trúbu, nezapomenutelný byl třídenní zájezd do oblasti Nízkých Tater a na návštěvu zoologických zahrad na Kopečku a Lešné. A poznali jsme i výrobu košíků v košíkárně v Mostkovicích. Zorganizovali jsme desítky návštěv v muzeu J. A. Komenského v přerovském zámku, kde jsme poznávali historii našich předků.

Nelze vyjmenovat všechny kulturní akce, které členové sdružení navštívili ve Mě domě. Bylo to po shlédnutí několika desítek divadelních představení a koncertů různých skupin, které přispěly k lepšímu poznání naší kulturní scény. A nelze nevzpomenout i na dva zájezdy do Prahy, kde jsme navštívili Národní divadlo a Hudební divadlo. Byly uskutečněny desítky turistických vycházek do okolí Přerova. A nelze nevzpomenout na již od roku 1998 organizovanou oslavu Svátku matek, která je mezi našimi ženami velmi populární a vysoce ceněna.

Členové sdružení se zúčastňují vzpomínkových akcí, které organizuje magistrát města a a.s. MEOPTA, na kterých se vzpomíná na vznik ČSR v roce 1918, osvobození ČSR v roce 1945, památný den 17. listopad a na Den válečných veteránů. A nelze nevzpomenout na rok 2004, ve kterém z iniciativy naší organizace byl obnoven již zchátralý Památník osvoboditelů před bývalými Želátovskými kasárnami, nebo na srpen 2018 kdy se uskutečnilo setkání našich členů a jejich rodinných příslušníků v parku Michalov, kde si zavzpomínali na srpen 1968 a jak byl prožíván na letišti, ale i v rodinách.

A je dobré připomenout zviditelnění našeho Vojenského sdružení rehabilitovaných v rámci Přerova a jeho okolí organizováním turnaje tříčlenných družstev důchodců ve stolním tenise, kterého se zúčastňují družstva z Hranic, Lipníka, Troubek, Velké Bystřice a samozřejmě z Přerova a jehož již 11. ročník se uskutečnil v roce 2018.

Bylo toho tedy zkrátka moc a určitě ne vše se do tohoto vzpomínání dostalo. Ale nic by se nepodařilo, nebýt členů Okresních rad, kteří se v průběhu těch 30 let vystřídali a nebýt předsedů Milana Svobody, Milana Garstky, Břetislava Cagáška, Karla Krečmana, Milana Mrákavy a Josefa Mrázka, kteří se na řízení organizace vystřídali. Dluží si připomenout záslužnou činnost hospodáře Jiřího Klímy, který tuto funkci vykonával nepřetržitě od roku 1990 až do roku 2018 a který zabezpečoval potřebné finanční prostředky na činnost a také vzpomenout na Josefa Maška, Břetislava Cagáška a Jiřího Klímy, kteří byli v minulých letech zvoleni do funkcí v Ústřední radě VSR.

Na závěr by bylo dobré si připomenout, jak průběžně klesala členská základna až do roku 2019, kdy má organizace 29 členů, z toho 17 mužů a 12 žen a kdy Územní rada je již jen tříčlenná a organizuje akce ve složení Josef Mrázek, Ivo Sadílek a Miroslav Zapletal.

Od 1. 1. 1996 se osamostatnila hranická organizace a zbytek, tj. 108 rehabilitovaných mělo vytvořit organizaci přerovskou. V té době již ale někteří zemřeli a byli i takoví, kteří do VSR z různých důvodů, především zdravotních odmítli vstoupit.

K 1. 1. 1997 to bylo 73 členů, z toho 70 mužů a 3 ženy.

K 1. 1. 2002 to bylo 60 členů, z toho 54 mužů a již 6 žen

K 1. 1. 2008 to bylo 48 členů, ale chyběl počet mužů a žen

K 1. 1. 2012 to bylo 47 členů, z toho 37 mužů a 10 žen

K 1. 1. 2014 to bylo 39 členů, z toho 27 mužů a 12 žen

K 1. 1. 2018 to bylo 30 členů, z toho 18 mužů a 12 žen.

Vzpomeňme v souvislosti s členskou základnou, že v roce 2004 byl přijat do přerovské organizace válečný veterán II. světové války pan plk. Paul Rausnitz, majitel a.s. MEOPTA a který se stal hlavním sponzorem organizace.

Za těch 30 roků existence přerovské organizace byli také mnozí členové za svou aktivní a záslužnou práci odměněni.

Čestné uznání naší přerovské organizace obdrželo celkem 21 členů, ale také paní Hana Filipová, Ivana Miková a Ing. Vítězslav Moťko z a.s. MEOPTA, paní Ing. Daniela Novotná z magistrátu města, Milan Smětala a Milan Kouřil ze Svazu letců ČR.

Čestné uznání Krajské rady VSR obdrželo 13 členů a Čestné uznání Ústřední rady VSR obdrželo 11 členů.

Pamětní medailí Ústřední rady bylo oceněno 10 členů.

Záslužný kříž, který uděluje Ministr obrany obdrželi 3 členové.

Pamětní medaili k roku 1968 obdrželo 5 členů.

Medailí Za zásluhy o Armádu ČSR byl oceněn jeden člen

Čestné uznání NATO obdržel jeden člen. Všechny doklady, zápisy, seznamy, prezenční listiny a jiný písemný materiál spolu s účetními doklady od začátku trvání organizace jsou uloženy v Zemském archivu Přerov-Henčlov..

Toto stručné hodnocení vzniku a činnosti Okresní organizace VSR v Přerově bylo ukončeno 15. února 2019.

zpracoval předseda Josef Mrázek.

Jak dál nebo skončit.

Vážené neúplné předsednictvo VSR, Toníku Suchý a další sporadičtí přispívatelé do webových stránek VSR.
Nemám internet a tak jsem informován jen velmi neúplně o dění a informacích co se v našem Spolku děje. Ale poslední dostupné informace mě tak trochu nadzvedly.

Chtěl bych zdůraznit, že nikdy jsem nebyl členem žádné vrcholné organizace nebo výboru v našem VSR, ale jen předsedou té naší nejnižší Územní organizace a tuto funkci vykonávám od roku 1994 jako předseda KVD a později jako předseda ÚzO a proto nevidím do žádných hádek, zákulisních jednání, podrazů apod. Ale oproti jiným vidím následující:

Nesouhlasím s názorem, že naše VSR, nesplnilo svůj úkol. Vzpomenu-li na Ústřední rady a jejich předsednictva, která předcházela nynějšímu předsednictvu, pak jsem přesvědčen, že dřívější Ústřední rady pracovaly a organizovaly svou činnost a svým způsobem i činnost nás, ÚZO, v kamarádském a srozumitelném duchu, když používaly spíš tzv. selský rozum zveřejňovaný ve ZPRAVODAJI, který si většina členů ÚzO rádi kupovali a dočítali se potřebných informací. Na dnešních webových stránkách, které jsou bohužel pro mnohé z nás nedostupné, jsou zprávy zveřejňovány nám, na úrovni ÚZO často nic neříkající pro naši organizační práci a spíš vyjadřují neschopnost řídit tu naši bohužel pomalu odcházející VSR ze scény.

Nesouhlasím s A.S. že jako červená nit se táhne od počátku vzniku SVO nešvar, hádky, hašteření a nenávist jedněch vůči druhým. Je možné, že on jako bývalý tajemník se s tím setkával, ale přesto se domnívám, že v době kdy on „tajemníkoval“ tomu tak nebylo. Že k tomu v posledních nejméně čtyřech letech dochází, je možné.
Na otázku A.S. zda SVO/VSR splnilo své poslání, odpovídám oproti němu, že splnilo. Ale splnilo podle toho, jak si to kdo představoval. Ten kdo si to představoval tak, že se o nás bude mluvit na veřejnosti jako např. o Svazu bojovníků za svobodu tak je asi bohužel zklamaný, ale ptám se: co jsi pro to Ty, a Tobě podobní udělali?

Já, a domnívám se, že většina z nás, kteří celá léta pracovali jen v základních organizacích, své poslání splnili. Dokázali jsme stmelit těch svých několik desítek rehabilitovaných do dobré, kamarádské „party“, která organizovala činnost tak, abychom se navzájem poznávali při zájezdech, návštěvách kulturních akcí, posezeních, členských schůzích a prožívali důstojně a kamarádsky svůj důchodcovský život. A až do doby než se začalo „ve vyšších kruzích“ hovořit o nějakém odškodnění za naše postoje v roce 1968 jsme o tom, alespoň v naší ÚzO nemluvili.

Teď by se snad dalo souhlasit s názorem A.S. Že: „Při pohledu zpět veškeré naše úsilí dosáhnout určité satisfakce za naše postoje a především nepřijetí zákona vyšlo naprázdno. A pokud nikomu nic neříká datum 22. 2. 2017 / neschválení návrhu zákona o našem odškodnění v Parlamentu ČR a Stanovisko vlády ze dne 19. 1. 2015 proti přijetí tohoto zákona“/ - pak by nám to mohlo být líto. Ale šlo nám jen o to? Domnívám se, že kdo zná historii našeho, Spolku si musí odpovědět, že ne. Ale odpověď na tuto otázku je pro historika - profesionála, který se snad někdy toho v budoucnu ujme.
K archivaci naší historie a ukončení činnosti VSR: Souhlasím s názorem B. R., že sepsáním a archivací naší práce a činnosti vytváříme určitý ODKAZ pro další generace, které snad ocení naše postoje a chování v roce 1968 a později.

My tady v Přerově již od počátku vzniku naší ÚZO každoročně do Státního okresního archivu v Henčlově předáváme Doklady o hospodaření a Doklady ÚZO o činnosti a tím snad vytváříme předpoklad k tomu výše citovanému ODKAZU.

Pokud se rozhodneme ukončit organizování činnosti naší ÚZO či KVD tak jen proto, že jsme zestárli, trápí nás určité zdravotní problémy a z toho pramenící určitý nezájem, ale ne proto, že jsme znechuceni činností neúplného předsednictva, či proto, jak píše A.S. že jisté kruhy nemají zájem připomínat rok 1968. A až se tak rozhodneme tak se vzpomínkou, že jsme těch 30 roků v rámci VSR neprožili marně.
Chápu, že ne všichni budou s těmito názory a myšlenkami souhlasit, možná že nikdo. Ale využívám možnosti se k našemu konci vyjádřit, tak jak to cítím.

předseda ÚZO Přerov

Josef Mrázek

Informace z ÚzO

ÚzO Přerov uskutečnila na své členské schůzi dne 16.5.2018 volby do předsednictva ÚR a do komisí. Při účasti 21 členů volby proběhly úspěšně.

Jiří Klíma

Udělení čestného občanství města

Vydařený zájezd do Oderského regionu.

Jednou z jedenácti akcí, které Vojenské sdružení rehabilitovaných nabídlo svým členůmv I. pololetí 2015, bylo zorganizování tematického zájezdu do Oderského regionu, který seuskutečnil 17 června.

Navštívili jsme muzeum klobouků v Novém Jičíně, poté zámek v Kuníně a v odpoledních hodinách muzeum vojenské historie v Suchdolu nad Odrou. Zatím co z návštěvy muzea klobouků byly především nadšeny ženy, které si měly možnost na sobě odzkoušet klobouky, které se nosily i v 17. století, z exponátů v zámku v Kuníně byla spokojena jak skupina žen, tak i mužů, ale to, co zaujalo, především mužskou část zájezdu v muzeu historie v Kuníně stálo za to.

Myšlenkou vzniku muzea se začal od roku 1990 zabývat Klub přátel, kterému se podařilo vznik muzea prosadit a v roce 1997 došlo k jeho slavnostnímu otevření. První část muzea je věnována informacím a nálezům z období pravěku a prvnímu osídlování regionu a pokračuje středověkem, výstavbou železnice, rozvojem průmyslu a historií městyse do roku 1945, druhá část je věnována westernovému ježdění a historii Československého Pony expresu. Třetí část muzea připomíná období I. světové války a její oběti, Čs. legie a vznik ČSR, nástup fašismu, německou okupaci, období II. světové války a osvobozovací boje regionu, přičemž jsou připomenuti občané Suchdolu, kteří bojovali a umírali v řadách 1. čs. armádního sboru a RAF. Ojedinělou a velmi poutavou formou je připomínána letecká část expozice, věnovaná leteckým bojům nad Severní Moravou a Slezskem a především největší letecká bitva nad tehdejším protektorátem ze dne 17. 12. 1944. A v této části muzea jsme se seznámili i s množstvím dokumentů, které se vztahují k nebo jasněným případům leteckých havárií a katastrof nad územím celé Severní Moravy a kdy díky členům vojenské historie, kteří se zabývají vyhledáváním míst dopadu sestřelených letadel a jejich posádek se podařilo několik těchto katastrof, spojených především s leteckými souboji objasnit.

Závěrečná část tohoto vydařeného zájezdu byla věnována vzpomínce na ukončení II. světové války, vzpomínce, která nám připomněla hromadnou vraždu devatenácti nevinných občanů která je známá jako Zákřovská tragédie. Položením květin u mohyly v Zákřově jsme uctili je –

jich památku.

Poděkování třiceti spokojených účastníků zájezdu patří řidiči autobusu panu Marceli Smrčkovi, který obětavě splnil všechny požadavky organizátorů zájezdu.

Josef Mrázek

předseda VSR Přerov

Pietní vzpomínka v Přerově.

V pátek 19. června 2015 se členové ÚzO VSR Přerov zúčastnili na přerovském hřbitově

pietní vzpomínky na události z roku 1945, na které se vzpomínalo na hromadnou popravu

267 nevinných lidí. Z těchto 267 popravených bylo 120 žen, 74 dětí a zbytek tvořili muži. Popravení byli převážně občané z řad slovenských karpatských Němců, kteří se vraceli vlakem domů na Slovensko po skončení II. světové války, v průběhu které byli totálně nasazeni na práce v hitlerovském Německu.

Vlak byl v průběhu dne 18. června 1945 odstaven na přerovském přednádraží nedaleko obce Lověšice a v jeho blízkosti se nacházel i vlak vojáků 17. pěšího pluku z Petržalky, kteří se rovněž vraceli na Slovensko. Vojáci tohoto pěšího pluku přinutili karpatské Němce vystoupit z vlaku a ve čtyřstupu je vedli po polní cestě na nedaleké návrší zvané Švédské šance, kde je v nočních hodinách postupně ranou do týla zastřelili a pochovali do již předem připraveného hrobu, který vykopali lověšičtí muži.

Motivem popravy byl především akt protiněmecké nenávisti po skončení II. světové války,

ale také možnost získat určité cennosti a majetek popravených.

V roce 1947 byly ostatky popravených exhumovány, muži pohřbeni na přerovském hřbitově, ženy a děti v olomouckém krematoriu spáleny, jejich popel uložen do dvou zinkových beden a ty byly uloženy do hrobu na hřbitově v Olomouci-Neředíně.

Na místě popravených na Švédských šancích je umístěn památník, který popravu připomíná a na přerovském hřbitově je dřevěný kříž a sokl hrobu v černé žule.

Pietní vzpomínky na přerovském hřbitově byli přítomni pozůstalí ze Slovenska po obětech

popravy, představitelé a občané města Přerova.

Pietní vzpomínka byla ukončena shromážděním v přerovském Městském domě.

Zpracoval Josef Mrázek.

Exkurze v podniku MEOPTA – OPTIKA s.r.o. v Přerově.

Územní organizace VSR Přerov má několikaleté dobré zkušenosti ze spolupráce se společností MEOPTA – OPTIKA s.r.o. Tato spolupráce je založena především na vzájemné důvěře při organizování akcí, které napomáhají k oboustrannému poznávání členů naší organizace na jedné straně a především vedoucích pracovníků společnosti MEOPTA na straně druhé.

Jednou z takovýchto akcí bylo zorganizování besedy dne 25.2.2015 s generálním ředitelem p Ing. Vítězslavem Moťkou, po které následovala exkurze v části areálu, kde je prováděna strojní výroba.

Připravená přednášková místnost nás uvítala logem podniku – „Lepší pohled na svět“ a v úvodním slovu nás generální ředitel seznámil s historií MEOPTY od jejího založení v roce 1933, kdy jejím hlavním výrobním produktem byla výroba fotografických, zvětšovacích a později i promítacích přístrojů.

Po II. světové válce, zvláště pak po roce 1950 se výroba přeorientovala na vojenskou výrobu, která postupně narostla až na neuvěřitelných 92% z celkové kapacity.

Po roce 1990 však byla vojenská výroba postupně rušena a z MEOPTY, která zaměstnávala kolem 2.000 pracovníků, se stala pomalu se potápějící loď a počet pracovníků klesl na 300.

V této, pro MEOPTU nepříliš dobré době, přichází do Přerova Čechoameričan a bývalý zahraniční voják Svobodovy armády, který prošel z Buzuluku až do Prahy, p. Paul Rausnitz, navštěvuje MEOPTU a odkupuje od zadlužené mateřské společnosti dceřinu společnost MEOPTA – OPTIKA a.s. Postupně investuje do nových technologií, rozšiřuje obchodní a výrobní kapacity a nastává nová éra MEOPTY, ze které se stává největší zaměstnavatel v regionu s počtem zaměstnanců 2.500. Pan Paul Rausnitz jako bývalý zahraniční voják, je rovněž členem naší Územní organizace VSR Přerov.

MEOPTA má vlastní vývojové centrum a realizuje kompletní proces od prvotní myšlenkyaž k seriové výrobě.

Po tomto úvodním, jednohodinovém a velmi zajímavém slovu následovalo předvedení Výrobků, které se v MEOPTĚ vyrábí, až po ukázku optické techniky, které využívá naše česká biatlonová reprezentace a od roku 2014 i reprezentace Norska.

A pak jsme již pod vedením pí Hany Filipové vstoupili do areálu podniku a měli možnost shlédnout tu část podniku, kde se zabezpečuje na špičkových, světových obráběcích strojích výroba strojních komponentů, které jsou základní součástí světově uznávaných binokulárů Meostar B1, Meopro HD, dalekohledů různých velikostí a puškohledů pro myslivce.

Celá návštěva podniku MEOPTA – OPTIKA s.r.o., trvající bezmála 4 hodiny, byla pro 20 členů naší přerovské organizace VSR nevšedním zážitkem a poznáním, že v Přerově je vybudována jedna z nejmodernějších a největších optických firem v Evropě.

Těšíme se již na září, kdy máme domluvenu další exkurzi, která bude zaměřena na

návštěvu výrobních prostor, vyrábějících optické součásti pro světoznámé výrobky firmy MEOPTA – OPTIKA s.r.o.

Předseda ÚzO VSR Přerov Josef Mrázek

Stanovisko ÚzO Přerov k současné situaci ve VSR

Stanoviska ÚzO Přerov k současné situaci ve VSR. Čtěte zde.

Ocenění jubilanta.

     Letos 9. března roku se dožil člen Územní organizace VSR Přerov pan plk. Paul Rausnitz 85 let. V tento den se uskutečnilo v prostorách Arcibiskupského paláce v Olomouci slavnostní setkání u příležitosti tohoto jubilea za účasti 170 pozvaných hostů.
   Mezi těmito pozvanými hosty byl přítomen předseda senátu Parlamentu ČR pan Milan Štěch, náměstek ministra obrany ČR pan Ing. Michael Hrbata, senátor a primátor města Přerova pan Ing. Jiří Lajtoch, představitelé a vedoucí pracovníci podniku MEOPTA-OPTIKA s.r.o., vedeni generálním ředitelem Ing. Vítězslavem Moťkou, byli přítomni bývalí i současní pracovníci MEOPTY, kteří se zasloužili o dobré jméno svého podniku, a osobní pozvání přijali též 3 členové Územní organizace VSR Přerov.
  Slavnostní setkání bylo zahájeno hodinovým vystoupením orchestru Moravské filharmonie Olomouc a poté následovala blahopřání přítomných hostů. Předseda senátu Parlamentu ČR pan Milan Štěch předal jubilantovi stříbrnou pamětní medaili za zásluhy o kulturu a podnikání, náměstek ministra obrany ČR pan Michael Hrbata předal plaketu MO ČR za péči o vojenské hroby a jubilant vyjádřil velké potěšení z dárku, který mu předali členové Územní organizace VSR Přerov.
    Přítomní hosté se dověděli o životních osudech jubilanta, které začínaly odchodem celé rodiny z Československa v roce 1939, následně účastí při tvorbě vojenské jednotky v Buzuluku a o konci druhé světové války, kterou jubilant zakončil ve funkci spojky a řidiče.
    Již v roce 1946 byla rodina Rausnitzových vystavena politickým tlakům a represím, a proto otec rozhodl k nedobrovolnému ilegálnímu odchodu rodiny z ČSR do zahraničí. Azyl rodina obdržela ve Spojených státech amerických, kde od počátku tvrdě pracovala a získávala pověst dobrých hospodářů.
    V 90. letech minulého století bývalý státní podnik MEOPTA pomalu ale jistě ztrácel na výkonnosti i na zakázkách a dostával se do nezáviděníhodné situace. V této době, kdy MEOPTA již zaměstnávala pouze cca 600 zaměstnanců, pan Paul Rausnitz z vlastních vydělaných peněz podnik koupil a začal proces znovuvytvoření podniku, který v současné době snese měřítko konkurenceschopnosti v rámci celé Evropy a zaměstnává kolem 2.500 pracovníků.
     V rámci slavnostního setkání byli přerovští členové VSR přijati předsedou senátu Parlamentu ČR panem Milanem Štěchem a strávili s ním velmi přátelský rozhovor, dále se uskutečnilo i setkání s náměstkem ministra obrany ČR panem Michaelem Hrbatou, který přislíbil zprostředkovat přijetí předsednictva Ústřední rady VSR u pana ministra obrany ČR.
     Pro nás, tři členy VSR, zůstanou vzpomínky na prostory Arcibiskupského paláce, které se staly svědkem neobyčejných setkání a oslav při příležitosti jubilea člena naší Územní organizace

Zpracoval předseda ÚzO Přerov plk. Josef Mrázek

I důchodci sportují

..........Stává se již tradicí, že důchodci z Vojenského sdružení rehabilitovaných a Svazu letců odbočky generála Janouška z Přerova organizují turnaj ve stolním tenisu. Tento turnaj organizátoři pořádají u příležitosti 28. října, tedy vzniku samostatné Československé republiky a v letošním roce to byl již pátý ročník. Turnaj je zpřístupněn jedině kategorii důchodců a zúčastňuje se ho pravidelně 7 – 8 tříčlenných družstev.
..........Za úspěšnou realizaci turnaje organizátoři děkují především členu VSR Přerov panu plk. Paulu Rausnitzovi, který pro družstvo i jednotlivce zajišťuje medaile a hodnotné ceny a Magistrátu města Přerova, jehož prostřednictvím je na turnaj zajištěna hala stolního tenisu na Petřivalského ulici.
..........Organizátoři turnaje jsou přesvědčeni, že tento turnaj naplňuje poslání sportu v pomoci a sbližování důchodců, protože se ho zúčastňují družstva z Přerova, Hranic, Troubek a Velké Bystřice a je dokladem, že tento krásný sport se dá provozovat na dobré úrovni vždém věku.

Výsledky 5. ročníku:

Družstva:
..........1. místo družstvo Hranice senioři
..........2. místo družstvo Klub důchodců Velká Bystřice
..........3. místo družstvo KVD Vojenské sdružení Přerov
..........4. místo družstvo KVD Svazu letců Přerov
Jednotlivci:
..........1. místo Otta Klos KVD Hranice
..........2. místo Ladislav Sohr Senioři Hranice
..........3. místo Miroslav Mlčoch KVD Svazu letců Přerov
Na dalších místech se umístili:

..........Kovář Karel, Zedník Petr, Kohout Jaroslav a dalších 15 účastníků turnaje. Nejstaršímu
..........účastníku turnaje bylo 79 roků.

90. výročí založení Československé obce legionářské v Přerově

Dne 26.5.2011 byla na zámku v Přerově otevřena u příležitosti 90. výročí založení ČOL výstava Československá obec legionářská – minulost a přítomnost. Členové našeho Vojenského sdružení rehabilitovaných se zúčastnili vernisáže, na které obdržel jejich člen – plk. Ing. Milan Svoboda –čestné uznání za činnost a propagaci této organizace. Na snímcích jsou uvedeny některé podrobnosti této akce.

Jiří Klíma Přerov

Májové oslavy Dne vítězství - Přerov 2011

Májové oslavy Dne vítězství, zakončené pietní vzpomínkou.
........Tak jako každoročně, tak i v letošním roce si členové Vojenského sdružení rehabilitovaných připomněli v rámci oslav ukončení II. světové války, války, která skončila před 66 lety poražením hitlerovského Německa spojeneckými sovětskými, americkými, anglickými a francouzskými vojsky, za přispění i našich československých vojáků na všech frontách.
........V předvečer státního svátku položili členové VSR kytici k pomníku před bývalými „Želatovskými kasárnami“, pomníku, který byl obnoven v roce 2004 Vojenským sdružením rehabilitovaných Přerov.
........V den oslav Dne vítězství se členové sdružení zúčastnili vzpomínky u pomníku padlých letců na ulici Gen. Janouška a u pomníku rudoarmějce na Želatovské ulici.
........Na pozvání člena Vojenského sdružení rehabilitovaných Přerov pana plk. Paula Rausnitze se zástupci VSR zúčastnili dne 9.5.2011 pietní vzpomínky před podnikem MEOPTA a.s. u pomníku, který připomíná jména 17 ti zaměstnanců podniku, kteří položili své životy v nacistických žalářích a táborech v průběhu II. světové války.
........Pietní vzpomínka byla zakončena panem plk. Rausnitzem, který v krátkém, ale velmi působivém projevu vzpomněl vlastní osudy, které prožil jako voják v průběhu II. světové války, připomněl, abychom si stále uvědomovali, že máme možnost žít svobodně v naší České republice a nezapomínat, jak je krásné žít v pokoji a míru, který popřál všem lidem.

plk. v zál. Josef Mrázek
předseda VSR Přerov

Zájezd do Prostějova a lázní Slatinice

Začali jsme výletem.

Tak jako v munulých letech, tak i v roce 2011 má Klub vojenských důchodců při Vojenském sdružení rehabilitovaných Přerov zpracovaný plán činnosti, ve kterém pamatuje Rada klubu na pestrost programů pro své členy. Jsou to akce, které vychází z fyzických možností členů klubu, protože jejich průměrný věk je 78 roků, dále z jejich zájmu o kulturu, o sportovní vyžití a velký zájem je o poznávací zájezdy a turistické výlety.

Pomineme-li již tři návštěvy kulturních představení v přerovském Městském domě, pak první větší akcí byl poznávací zájezd do Prostějova a lázní Slatinice, který se uskutečnil na zelený čtvrtek 21. 4. 2011.

V Prostějově jsme navštívili výrobnu Grannette Starorežná, kde jsme obdivovali kromě moderních výrobních linek i kus historie podniku, založeného již v 16. století, kde výroba mnohými konzumenty oblíbených nápojů přetrvává bez přerušení až dodnes.

Návštěvu Slatinic jsme zahájili obědem v penzionu Na Figleně a po obědě jsme si prohlédli malé, ale velmi upravené lázeňské prostory, ve kterých jsou léčeny především pooperační neduhy pohybového ústrojí. Byli jsme i překvapeni úpravou a čistotou samotných Slatinic.

Vámci zájezdu jsme uskutečnili i vzpomínkovou pietní akce u pomníku tragické letecké události příslušníků 23. Vrtulníkové základny Přerov, kteří zahynuli před třinácti roky na svazích Malého Kosíře nedaleko Slatinic při návratu zé zahraniční akce. Položením kytice karafiátů jsme si připomněli složitost a náročnost leteckého výcviku.

Zájezdu se zúčastnilo včetně manželek 39 spokojených vojenských důchodců sřáním, aby Rada klubu opět zorganizovala podobnou akci.

Předseda KVD-VSR Přerov
plk. vál. Josef Mrázek

Plán činnosti ÚzO na rok 2010

Plán a organizace činnosti
Územní organizace VSR a KVD – R Přerov v I. pololetí 2011

Pro stažení nebo otevření plánu ve formátu PDF klikni zde.

Členové Územní rady VSR Přerov dořešili s členem přerovského sdružení plk. v.v. Paulem Rausnitzem, majitelem podniku MEOPTA-OPTIKA program na rok 2011

U příležitost životního jubilea - klikni na obrázek

Vojenské sdružení rehabilitovaných Přerov – výpis ze zprávy o činnosti za rok 2008.

Vojenské sdružení rehabilitovaných Přerov hodnotilo svoji činnost.

Na výroční členské schůzi v závěru minulého roku hodnotili členové Vojenského sdružení rehabilitovaných a Klubu vojenských důchodců – R činnost za uplynulý rok. Zpráva o činnosti vycházela z usnesení, které bylo přijato členy Územní organizace VSR a byla v ní připomenuta snaha Ústřední rady o vcelku marné navázání bližší informovanosti a spolupráce s paní ministryní obrany. O této marné snaze pak v diskusi vystoupil místopředseda Ústřední rady plk. RNDr. František Tomečka a informoval členy organizace i o přípravě konečného znění zákona, ve kterém je navrženo odškodnění formou kompenzace všech občanů ČR, kteří byli rehabilitováni podle zák. 87/1991 Sb. a mají o této rehabilitaci vydáno rehabilitační osvědčení.

V úvodní části VČS bylo vzpomenuto čtyř členů organizace, kteří naše řady v roce 2008 již natrvalo opustili, a několik členů bylo za svou aktivní práci ve prospěch organizace odměněno čestným uznáním.

Ve zprávě o činnosti bylo připomenuto 40. výročí událostí ze srpna v roce 1968 a bylo připomenuto i vydání „Sborníku“ událostí k tomuto výročí, který Územní rada zpracovala a vydala. Bylo vzpomenuto i na výstavu, která byla realizována v prostoru Městského informačního centra, na které jsme se aktivně podíleli, a bylo poděkováno paní Hlouškové, která má největší zásluhu na jejím uspořádání. Výstava splnila svůj účel a přerovské veřejnosti připomněla neblahé skutečnosti roku 1968 i další roky normalizace.

Ve zprávě bylo připomenuto zorganizování tří autobusových zájezdů a to do vojenského areálu Vyškov, na Javoříčko a hrad Bouzov a na vojenské opevnění Darkovičky a Milostovice. Tyto zájezdy se uskutečnily za finanční pomoci našeho člena pana plk. Paula Rausnitze, za jehož přispění jsme mohli uskutečnit i II. ročník turnaje ve stolním tenise při příležitosti 90. výročí vzniku ČSR. A nelze nevzpomenout i jeho pomoc při zajištění prostoru v podniku MEOPTA-OPTIKA s.r.o pro pořádání našich členských schůzí a jeho zabezpečení oslavy Svátku matek. Také rádi vzpomínáme na velmi srdečné přivítání s podrobným výkladem při „dnech otevřených dveří “podniku Meopta – Optika včetně provedené exkurze.

V minulém roce bylo zajištěno 7 návštěv kulturních akcí v Městském domě v Přerově a tyto návštěvy bylo možno uskutečnit jen díky finanční podpoře z magistrátu města Přerova a přiděleným prostředkům v Krajského vojenského velitelství Olomouc. Ve svém středu máme velmi aktivní naše ženy, které se jedenkrát měsíčně schází v klubovně na tzv. „babinec“, máme členy, kteří provozují v klubovně stolní hry a i takové borce, kteří se dvakrát týdně schází hrát stolní tenis a za vhodného počasí hrají „petang“. Založený turistický minikroužek uskutečnil 6 vycházek, které však trpěly poměrně malou účastí.

Ve zprávě byla vzpomenuta i aktivní účast našich členů na oslavách při příležitosti státních svátků. Rovněž si vážíme podpory, kterou naši organizaci poskytuje velení 23. vrtulníkové základny letectva.

Při hodnocení činnosti VSR za rok 2008 se nezapomnělo ani na těch devět členů Územní rady, kteří organizovali výše uvedené akce a kteří svojí činností přispěli k oživení našeho důchodcovského života.

Za Územní radu VSR a KVD-R Přerov
předseda plk. v zál. Josef Mrázek