ÚzO VSR Karlovy Vary

Akce Úz. org. VSR

Slavnostní setkání bývalých politických vězňů a rehabilitovaných vojáků

Vážení přátelé,

v měsíci září uspořádala hejtmanka Karlovarského kraje, paní Mgr. Jana Mračková Vildumetzová, slavnostní setkání bývalých politických vězňů a rehabilitovaných vojáků, žijících v tomto kraji. Setkání bylo velmi přínosné, paní hejtmanka nás nejprve seznámila s tím nejzajímavějším, co se v tomto kraji aktuálně děje, především však vysoce ocenila zásluhy pozvaných vězňů i vojáků a to nejen skvělými slovy, ale i velmi hodnotnými věcnými i peněžitými dary. Tuto akci hodlá konat každoročně. Je jen škoda, že se k našemu Vojenskému spolku rehabilitovaných v tomto kraji již nikdo nehlásí a nemohu tedy nijak takové setkání pomáhat organizovat.

Vaším jménem, jménem všech členů našeho spolku jsem paní hejtmance poděkoval asi takto:

Vážená paní hejtmanko, vážení představitelé kraje, vážené členky a členové Konfederace politických vězňů, Českého svazu bojovníků za svobodu, dovolte mi, abych paní hejtmance jménem rehabilitovaných vojáků i jménem svým poděkoval především paní hejtmance za uspořádání této mimořádné akce. Je to pro nás pro všechny mimořádně vzácný okamžik, kdy cítíme, že naše hodnoty - vlast, rodina, čest, spravedlnost - ještě nejsou ztraceny, že se stále najdou občané, kteří vědí, co to znamenalo projevit veřejně své mínění a postavit se otevřeně za své ideály. Jistě, nikdo z nás se nenarodil jako hrdina, žádné dějiny nejsou galerií prvoplánových hrdinů. O to víc bychom měli ctít ty osobnosti, které v pravou chvíli pochopily své místo, svou osobní odpovědnost. Nikdo z nás se přeci nepostavil minulému režimu pro svůj osobní prospěch, nikdo z nás ani dnes sám sebe nehodnotí nijak mimořádně. Prostě jsme se zachovali tak, jak nám velelo naše vědomí a svědomí. I proto se snaží vedení našeho spolku našim členům zajistit důstojné stáří, proto se stále snažíme o nějaké odškodnění. Lidem, kteří byli minulým režimem protiprávně poškozeni, patří omluva. Skutečná omluva musí ovšem obsahovat projev lítosti nad spáchaným zločinem, uznání vlastní odpovědnosti a reálnou snahu o nápravu způsobených škod. Vše ostatní je jen zakrývání netečnosti a nezodpovědnosti, jsou to plané žvásty. Proto vám, paní hejtmanko ještě jednou děkuji, protože v době, kdy jiní hovoří, Vy konáte. Ani netušíte, jak moc jste pro nás učinila a moc si Vás proto vážíme.

Vážení kolegové, s přítomnými funkcionáři ČSBS, KPV a dalšími jsme se dohodli, že společně oslovíme všechny hejtmany a požádáme je o uspořádání podobných setkání. Já pochopitelně mohu hovořit jen za skutečné členy našeho spolku, avšak pro ně tak konat je mou základní povinností.

Děkuji za pozornost.

Jeden z nás

        První díl televizního seriálu „V zajetí železné opony“ vyprávěl životní osud skromného člověka, bývalého vojáka z povolání, člena ÚzO VSR v Sokolově – pana Josefa Morávka. Kdo vlastně je ten, který o sobě a o svém hrdinství mluví téměř s ostychem?

        Na západě republiky se zatoulal v rámci vojenské služby. Okupace naší republiky vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 ho zastihla u jednotky Pohraniční stráže v Chodové Plané. Dlouho se nerozmýšlel, svobodný svět je na dohled a tak emigroval. Bohužel však bez rodiny, a jak se později ukázalo, bez naděje na shledání s manželkou, s dětmi, se svými blízkými. Kdo to nezažil, těžko si představí stres a trýzeň z odloučení, z marných nadějí.

        Uvěřil Dubčekovi, uvěřil proklamacím o amnestii a vrátil se. A vrátil se přímo do rukou vyššího vojenského prokurátora. Rozsudek zněl: Třináct roků vězení!

        Poznal všechny komunistické žaláře v Československu, zažil útrapy, ponižování, izolaci, šikanování a urážky musela snášet i jeho rodina.

        Nic z toho však nezlomilo jeho lidskou důstojnost, jeho víru ve vítězství demokracie na nízkými pudy násilí a teroru. Vše překonal, po plné rehabilitaci v devadesátých letech se navzdory podlomenému zdraví zapojil do práce u Městské policie v Chodově na Sokolovsku, zapojil se do práce v Územní radě VSR v Sokolově. Za svoji aktivitu byl vyznamenám Čestnou medailí ÚR VSR.

        Co říci závěrem?

        Vážený pane Morávku, víme, že nemiluješ silná slova, chvála Tě přivádí do rozpaků, ale věz, že tvůj životní příběh je oslavou hrdinství a my, pro které ses stal nedostižným vzorem, ti přejeme klid, pohodu a co možno pevné zdraví.

Cheb, únor 2007-03-06

Za Krajskou radu VSR Karlovy Vary

                                                                                    Karel Posmik