ÚzO VSR Olomouc

Akce Úz. org. VSR

Blahopřání k narozeninám

Dne 22.11.2023 se dožil krásných 100 let náš nejstarší člen VSR AČR v Olomouci plk. v.v. František Čermák

Současný zdravotní stav mu nedovoluje účastnit se našich setkání, popřáli jsme
mu tak při návštěvě v bytě nadále bystrou mysl a kondici přiměřenou letům
s poděkováním za vše co vykonal.
Přijal nás s velkou radostí a překvapivým zájmem o současné dění, popřál nám
nadále vytrvalost a vyzval nás k pořízení společné fotografie.

V příloze dalšího dopisu uvádíme popis návštěvy a gratulace, přikládáme foto a v další příloze pak příběh a zásluhy o vybudování dřevěného kříže na památku amer. letců sestřelených v Bystrovanech u Olomouce 18.12.1944.
Na našeho člena plk. Františka Čermáka jsme náležitě hrdi.

plk.v.v.MUDr. Bohumil Reml

Vojenský spolek rehabilitovaných AČR

Olomouc

Příběh pietního místa v Bystrovanech

Připomínka 55. výročí okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968. Pietní akt se konal 21.8.2023 k uctění památky obětí invaze vojsk VS 21. srpna 1968

Připomínka 54. výročí okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968

Organizátorem akce byl Magistrát města Olomouce, na pozvánce se podílel Vojenský spolek rehabilitovaných AČR v Olomouci. Pietní akt se konal v pátek 19. srpna 2022 od 14 hodin na Žižkově náměstí před budovou Pedagogické fakulty Univerzity Palackého. Po úvodním signálu POZOR (Vojenská hudba) následovalo zahájení a položení kytic a věnců na určené místo k Pamětní desce (vojáci + voj. hudba). Po minutě ticha (vojenská hudba - večerka) následovaly projevy hostů - hejtmana Olomouckého kraje, primátora města Olomouc a zástupce Vojenského spolku rehabilitovaných AČR Olomouc. Mezi pozvanými byla přítomna senátorka J. Seitlová, senátor L. Kantor, velitel posádky brig. Generál. O. Kolář, za VN Olomouc pak kpt. D. Václavíková a kpt. MUDr. O. Blažek, kancléř rektora UP Olomouc Mgr. M. Tomášek, zástupce Leteckého spolku gen. F. Peřiny Olomouc, zástupci Sokola a medií a dalších spolků.
Součástí pietního aktu byla výstava Institutu Paměti národa " Vzpomínky na srpen 1968", která byla instalována před budovou Pedagogické fakulty 15. 8. - 22. 8. 2022, expozici dokreslují dobové fotografie historika a olomouckého rodáka Miloslava Čermáka.
Po ukončení pietního aktu se uskutečnilo malé společenské setkání účastníků ve vestibulu Pedagogické fakulty s občerstvením.

Za Územní radu VSR AČR Olomouc

plk. v. v. MUDr. Bohumil Reml

Proslov

Dámy a pánové, vážené shromáždění.

Den památky obětí invaze v roce 1968 a následné okupace vojsky VS byl schválen senátem v roce 2019 jako VÝZNAMNÝ DEN.

Památný den obětí invaze je symbolický krok. Nadále jde o pracovní den. Ale i symboly jsou důležité jako pocta těm, kteří události roku 68 a následné normalizace museli protrpět a někteří nepřežili. Nesmíme zapomenout ani na oběti, které vzešly při demonstracích proti normalizaci v srpnu roku 1969. Tehdy stáli Češi proti Čechům.

Památný den je vzkazem budoucím generacím, aby nezapomněli, že svobodu je třeba hájit nebo o ni můžeme přijít. Třeba i za jedinou noc. Současná situace je jasným varováním.

Sešli jsme se v den 54. výročí srpna 68 na symbolickém místě. Na Žižkově náměstí před pomníkem prvního prezidenta TGM a před budovou bývalého sovětského velitelství, nyní budovou Pedagogické fakulty UP, na které je umístěna pamětní deska jako Připomínka událostí srpna 68.

Pamětní deska vznikla zásluhou členů VSR v Olomouci, těch členů, kteří neztratili svou čest a kterým ubývají fyzické síly a věkem narůstají zdravotní potíže. Proto se organizace této srpnové pietní akce ujal Magistrát SMO již v roce 2020.

Prostějovská radnice uctila památku obětí srpna 68 zhotovením památního kamene s nápisy jmen obětí tří prostějovských občanů. Pietní vzpomínka se koná každý rok, naposledy v pátek 20. srpna 2021. Bylo by jistě vhodné a záslužné zhotovení takového obelisku i v Olomouci, místo by se našlo i v prostoru Žižkova náměstí. Byl by to záslužný čin, který by připomínal dalším generacím toto tragické období.

Děkuji za VSR Olomouc všem přítomným za účast na dnešním shromáždění, děkuji řečníkům za pronesené projevy, děkuji panu hejtmanovi Olomouckého kraje Josefu Suchánkovi a panu primátorovi Miroslavu Žbánkovi. Zvláštní poděkování pak za minulý rok panu brig. Generálovi ing. Z. Čeřovskému, vězni minulého režimu a bývalému předsedovi VSR, který za námi přijel do Olomouce z Prahy i přes svůj vysoký věk, minulý měsíc se dožil 91 let. Z našich členů pak zaslouží zvláštní poděkování a ocenění za aktivity plk. ing. Antonín Suchý. Zasloužil se o umístění pamětní desky na budově Pedagogické fakulty. Ocenění jeho zásluh magistrátem při příležitosti jeho životního jubilea chápeme i jako ocenění aktivity VSR AČR v Olomouci. Doufáme, že i jeho návrh na umístění žulového kamene s nápisem 21. srpen 1968 bude realizován. Dovolte, abych vyjádřil naději, že tradice Připomínky na 21. srpen 1968 bude pokračovat v dalších letech a že NEZAPOMENEME!

Plk. v. v. MUDr. Bohumil Reml, VSR AČR Olomouc

Připomínka 54. výročí okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968

Plk. Ing. Antonín Suchý-blahopřání k životnímu jubileu 90 let

Plk. let. Ing. Antonín Suchý.

Narodil se 29.června 1932 na milované Vysočině, kam se rád vrací. Úspěšnou vojenskou karieru přerušily události roku 1968 a následná normalizace. Projevil svou odvahu veřejně nesouhlasem se vstupem vojsk VS do ČSR, neztratil svou čest a za svoje statečné postoje byl z armády propuštěn. Po roce 1989 se aktivně zapojil do obrodného procesu, podílel se na založení SVO, později přejmenovaného na Vojenský spolek rehabilitovaných AČR.Pracoval v různých orgánech spolku, řadu let v Ústřední radě VSR Praha, obětavě a pilně přinášel nejrůznější podněty. Je nositelem řady vyznamenání a medailí.S přibývajícími lety se soustředil hlavně na dění v Olomouci, kde trvale žije. Jeho zásluhou a iniciativou byla odhalena pamětní deska na rodném domě plk. V. Kubalíka, pilota RAF, zasloužil se o instalaci desky Připomínka 21. srpna 1968 na budově Ped. fak. UP v Olomouci.podílel se také na realizaci setkání členů a členek VSR s primátorem města Olomouce v letošním roce. Na uskutečnění jeho návrhu k založení pamětního balvanu k 55.výročí s nápisem 21.8.1968 NIKDY NEZAPOMENEME se zatím čeká, nyní je příslib magistrátu,že návrh zkoumá skupina architektů města.Bylo by to velmi dlouhé, tento výčet zásluh jubilanta není zdaleka úplný a konečný.Statečně bojuje s nepřízní osudu i v soukromém životě. Před 10 lety, 6.7.2012 mu zemřela manželka, skvělá žena Marie Suchá, také bývalá členka VSR.

Milý oslavenče, milý Toníku, za všechny, kteří jsme tě potkali a obdivovali za Tvoje neutuchající nápady a pracovitost přejeme k Tvému krásnému výročí nadále bystrou mysl, přiměřenou zdravotní kondici, dobrou náladu,spokojenost v životě, úsměv a nadhled při řešení jen a pouze malých starostí.Děkujeme, že jsme se poznali, je nám velkou ctí.

Plk. v. v. MUDr. Bohumil Reml, VSR Olomouc

Nesmí se zapomenout. Vojenský spolek rehabilitovaných chce předávat své zkušenosti mladým

19. května 2022 (čt)

U příležitosti 77. výročí Dne vítězství a ukončení 2. světové války přijal primátor Mirek Žbánek se svým náměstkem Otakarem Štěpánem Bačákem v zasedací místnosti radnice na dvě desítky členů olomouckého Vojenského spolku rehabilitovaných Armády ČR. Připomněli si nejen tragické události z 21. srpna 1968, ale mluvili samozřejmě také o aktuální situaci na Ukrajině.

„Je mi ctí absolvovat podobná setkání. Události 2. světové války jsou čím dál tím vzdálenější a my bychom měli s úctou a pokorou přijímat vyprávění pamětníků, dokud nám své zážitky mohou předávat,“ řekl primátor města Mirek Žbánek. „A nejde jen o historii. Názory lidí, kteří sami velmi zblízka zažili příchod ruských vojsk a následnou ruskou okupaci a desetiletí nesvobody, na současné události, bychom zkrátka měli slyšet,“ dodal.

Přítomní členové Vojenského spolku rehabilitovaných společně jednoznačně odsoudili ruskou agresi vůči Ukrajině a vyslovili přání o rychlém ukončení bojové činnosti, která už stála tolik nevinných životů civilních osob, zejména žen a dětí.

„Prožili a zažili jsme mnoho a necítíme se být klubem důchodců, kteří v parku krmí holuby. V duchu našich stanov chceme své životní zkušenosti předávat mladé generaci. To, co se v minulosti dělo, a lidé, kteří toho byli součástí, nesmějí být zapomenuti,“ vysvětlil předseda olomouckého Vojenského spolku rehabilitovaných VČR plk.v.v. MUDr. Bohumil Reml. Také z toho důvodu nechal spolek na své náklady a se souhlasem vedení Pedagogické fakulty Univerzity Palackého umístit na budovu Pedagogické fakulty na Žižkově náměstí pamětní desku k 50. výročí „Připomínka na postoje statečných vojáků, na které se nesmí nikdy zapomenout“. Každý rok se v den výročí koná před budovou pietní akt. Letos se tato připomínka a pietní akt uskuteční v pátek 19. srpna.

Současně se členové spolku dohodli s primátorem na umístění další pamětní desky a žulového balvanu připomínajících právě tragické události 21. srpna 1968. Provedení a realizaci nyní prověřuje Útvar hlavního architekta olomouckého magistrátu. O konečné podobě pak bude jednat s děkanátem Pedagogické fakulty.

„Moc si vážíme přístupu pana primátora a magistrátu. Odcházeli jsme ze setkání s dobrým pocitem, že naše postoje a činy nebudou dalšími generacemi zapomenuty. Děkujeme,“ uzavřel předseda spolku Bohumil Reml.

Olomouc si připomněla tragické události srpna 1968

Připomínka 21. srpna 1968 - projev Brig. generála letectva ing. Zbyňka Čeřovského na shromáždění 21. 8. 2021 na Žižkově náměstí před budovou Pedagogické fakulty UP v Olomouci

Vážené dámy a vážení pánové,

je pro mne velkou ctí, že jsem byl osloven, abych na tomto shromádění u příležitosti 53.výročí okupace mohl promluvit.Děkuji panu plk.Dr.Remlovi za pozvání.

Patřím do t.zv. zbytku z tisíce vyhozených vojáků a občanských zaměstnanců tehdejšího Ministerstva národní obrany, kteří nesouhlasili s okupací a nepodepsali prohlášení, že se jednalo o akt pro záchranu socialismu u nás a protii agresi Německa a USA.

Podle neúplných zpráv armády doslova vyhozeno:

-cca 15 tisíc generálů, důstojníků a dalších vojáků a občanských zaměstanců

-2246 byla odejmuta hodnost

-921 nás bylo odsouzeno

-648 byly odejmuty řády a vyznamenání

6088 vojákům v zálozebyla snížena hodnost

24243 důstojníákům a 3882 praporčíkům byla snížena použitelnost v záloze

A ještě nesmíme opomenout akci ASANACE a NORBERT, což byla obdoba holokaustu a do níž bylo zahrnuto okolo 6.000 osob, určených k likvidaci (zastřelním) v případě vyhlášení MBO.

Neechci se zde zaobírat vším, čím jsme museli projít a jak režim z nenávisti zta náš postoj pronásledoval nejen nás, ale i naše rodiny, manželky i děti a že jsme se ocitli na okraji společnosti jako nějací zločinci či vyvrhelové, kteří ztratili čest, úctu a ocitli se na okraji společnosti často bez zaměstnání, v sociální nejistot a i ve vězení.

Když přemýšlím o okupaci 21.srpna tak se domnívám, že by tebto den měl být v kalendáři označen černě jako 15.březen 1939. Stejně jako němečtí vojáci drancovali naše obchody, protože marka náhle měla hodnotu 10 Kčs a ruský rubl byl taktéž ohodnocen stejně. A proti německé šestileté okupaci trvala ta ruská skoro 23 let!

8.května t.r. jsem byl prezidentem republiky jmenován brigádním generálem, a při citaci se pam prezident zmínil o mém hrdinském postoji v době okupace. A tak se ptám, proč jsem na tento akt, který byl tak dlouho znám, čekal 31 let? A stejně jako já se proti okupaci postavily další ticíce vojáků a nedostalo se jim žádného uznání ani ocenění. S tímto jmenovanáním jsem ovšem, pokud by se někdo domníval, nezískal žádné výhody, ani peněžní ani materiální a můj důchod, protože jsem roky po vyhození z armády pracoval za nízkou mzdu, se pohybuje ve výši zhruba jedné čtvrtiny toho, co pobírají vojáci, kteří nás po roce 1968 nahradili ve funkcích.

Byli jsme obviněni také z nečestného jednání a z příslušností ke KSČ. To vše jsou ovššem výmysli a lži. Voják musí přisahat věrnoost a oddanost vlasti a československá vojenská přísaha v roce 1968 nehovořila o tom, proti komu budeme vlast bránit. A tak jsme se bránili okupaci podle svého vlastního přesvědčení, protože jsme nedostali žádné rozkazy, co a jak máme dělat, proti komu a čemu se máme bránit. V skutečnosti jsme toho osudného dne obdželi dva naprosto protcbhůdné rozkazy od ministra národní obrany a prezidenta republiky. A tak jsme usoudili, že rozhodnutí je v našich rukách a jak se později prokázalo, prodalo a zdradilo nás naše politcké a vládní vedení, ale i velení armády.

A v této době se připomíná, jak jsme se zásluhou jednoho člověka zbavili ruské armády. To je ovšem podlá lež. Cožpak by se jediný ruský generál dobrovolně vzdal toho pozlceného bydla? Bylo jich tady s rodinami a s dětmi přčes 160 tisíc, měli zadarmo byty, nepodléhali čské jusridikci a vše, co si mohli za své bezenné rubly koupit, odvézt bezcelně domů, do Ruska, pkud tam vůbec nějaký domov měli. A když nás museli opustit, vzaali či spíše ukradli vše, co se dalo, takže obyvatelné byty po nich zůstaly v troskách. A to musím připomenout nedozírné ekologické škody, které nás už stály miliardy a není tomu konec. A to bychom měli vymáhat také po Maďarech, Buharech i Polácích, kteří jen na hradeckém letišti, kde jsem působil, zanechali po sobě milionové škody.

Za naše jednání a činy, hraníčící s nebezpečím života, ztrátou zaměstnání a s roky žijíící na hranici společnosti, se nám nikdy až dosud nikdo neomluvil, za způsobené škody ani přes platné soudní rozsudky jsme nebyli odškoněni na rozdíl od těch, kteří nám ničili zdraví, životy a rodiny a nemyslím si, že se to změní. Uplynulo příliš mnoho let od této tragické události a lidé mají v současné době jiné problémy a starosti, než aby se zaobírali problémy jim naprosto neznámých osob.

A ještě bych Vás chtěl v krátkosti seznámit s přísně tajnou dohdou, kterou uzavřela vláda ČS republiky dne 16.října 1968 ve 12 hodin a byla před obyvateli tajena. Dovolím si ji citovat ze své knihy, kterou jsem vydal jako čtvrtou z trilogie o československých vojenských katastrofách vlastním nákladem, protože ministerstvo obrany nemá o svoji historII zájem.

Cituji USNESENÉ VLÁDY DDOHODU.

A na konec bych se s Vám rád podělil o jedno poučení nebo poznání.

Major Rogers hrdina americko-francouzské války z knihy Cesta na severozápad pravil svému příteli:

Můj dědeček říkal, že mu jeho známý žid Solomon pravil: Chcešli se dostat do velkého maléru, udělej něco pro vlast. A nejsou z tohoto rčení žádné výjimky.

A tak přemýšlím, jestli to platí i u nás.

Děkuji Vám za pozornost.

Pozvánka k připomínce 53. výročí okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968.

Zápis z jednání členské schůze ÚzO VSR Olomouc konané dne 30. 6. 2021

v 15,00 hodin v Domě Armády v Olomouci

Jednání zahájil a po schválení programu celou schůzi řídil plk. v. v. MUDr. Bohumil Reml. Účast 20 členů z celkového počtu 23 členů platících čl. příspěvky na rok 2021. Omluveni nepřítomní - nemoc, komplikace v dopravě MHD.

1) Po schválení programu bylo sděleno smuteční oznámení, náš spolek opustil plk. Josef Dostál, zemřel 8. 12. 2020, dále paní Jana Kubalíková leden 2021, paní Marie Janhubová- 3. 6. 2021.

Významného životního jubilea se dožila paní Hana Jakubová, ke gratulaci obdržela od členů malou pozornost.

2) Předseda pak podal informaci o činnosti územní rady od poslední členské schůze 16. 6. 2020

- Den památky obětí invaze v roce 1968 byl připomenut na shromáždění u pamětní desky na budově Ped. Fakulty na Žižkově náměstí v Olomouci za účasti zástupců kraje, magistrátu, zástupců UP Olomouc, posádky, členů VSR

- připravovaná čl. schůze s občerstvením na září 2020 byla pro COVIDová opatření zrušena

- volby do P VSR proběhly korespondenčně v říjnu/listopadu 2020, zvolen P. Mrázek- předseda, Jan Kabát, Plzeň - místopředseda, L. Moždík - Praha, tajemník, do KK zvoleni Reml, Kuba, Veverka

- pietní akty 17. 11. 2020, 11. 11. 2020, 7. 3. 2021, 8. 5. 2021- účast s tichým položením květin

- odeslány čl. příspěvky na rok 2021 do Prahy ve výši 3 450,- Kč

- podána na kraj. Úřad Žádost o schválení dotace 9. 6. 2021

- Den památky obětí invaze 21. 8. 1968, připomínku organizuje Magistrát, konkrétní podmínky sdělíme po obdržení informace

- člen územní rady plk. M. Pavel obdržel 28. 6. 2021 Medaili za zásluhy k 30. výročí vzniku Kraj. řed. vojenské policie v Olomouci. Gratulujeme

3) Zprávy z P- VSR Praha

- přečtena zdravice předsedy P. Mrázka

- bývalý předseda P-VSR Praha plk. ing. Z. Čeřovský byl 8. 5. 2021 jmenován brig. generálem- gratulujeme

4) Odsun sovětských vojsk z ČSSR před 30. lety - referát pplk. Mgr. L. Bartoše

5) Informace z oddělení péče o voj. důchodce

- žádosti o příspěvek: rekreace do 6 000,- Kč, na stravování, kulturu: 3 000,-Kč

6) Diskuze k odsunu vojsk - osobní vzpomínky

7) Plán činnosti na 2. pololetí: 21. srpna 2021- shromáždění, u Pamětní desky na Žižk. nám., 6. a 21. 9. schůze rady, 22. 9. 2021 členská schůze.

Schůze ukončena v 16 hod., bez usnesení, s přáním klidných letních dnů.

Zapsal: plk. v. v. MUDr. Bohumil Reml

Památný den obětí invaze vojsk VS 21. srpen 1968 - Olomouc, 21. 8. 2020

Členská schůze dne 16. června 2020

Zápis z jednání členské schůze ÚzO VSR Olomouc konané dne 16. 6. 2020

v 15,00 hodin v Domě Armády v Olomouci

Jednání zahájil a po schválení programu celou schůzi řídil plk. v. v. MUDr. Bohumil Reml. Účast 20 členů z celkového počtu 32 členů platících čl. příspěvky na rok 2020. Omluveni nepřítomní- návštěva lékaře, nemoc, komplikace v dopravě MHD

1) Zprávu o činnosti VSR od poslední členské schůze přednesl plk. B. Reml

- přednesl zápis z výroční schůze 3. 3. 2020

- rozvoz roušek pro členy VSR s pomocí magistrátu až do bytů

- pietní akty k májovým dnům - zrušeno, jen virtuálně

- dopisy na MMO s žádostí o organizaci Památného dne 21. srpna 1968,

osloven primátor Mgr. M. Žbánek a Mgr. M. Záleská

2) Vyjádření Mgr. V. Hrabala, odbor vnějších vztahů a informací po jednání 16. 6. 2020

Památní den výročí obsazení ČSSR vojsky VS dne 21. 8. 1968 bude připomenut

veřejnosti dle scénáře: Zajištuje magistrát města Olomouce.

Termín a místo konání: Pátek dne 21. srpna 2020 ve 14h. na Žižkově náměstí u budovy Pedagogické fakulty, kde je umístěna pamětní deska VSR

Magistrát zajistí publicitu a medializaci v obvyklých periodicích a pozvání

představitelů kraje, města, sdružení a spolků. Bude zajištěn moderátor a výběr oslovených řečníků k projevům (za kraj, město, UP Olomouc, posádku).

Po tichém položení květin zazní státní hymna a předseda voj. spolku rehabilitovaných AČR poděkuje přítomné veřejnosti za účast a organizátorům za důstojné zajištění celé akce.

3) Jako projev úcty a ocenění postojů v době normalizace budou na magistrát pozvání žijící rehabilitovaní důstojníci, praporčíci a občanští zaměstnanci spolu s vdovami a manželkami na přátelské odpolední posezení u kávy v měsíci září po skončení pietního aktu u pomníku TGM. Magistrát také zajistí

natáčení rozhovorů s členkami VSR do seriálu Paměť národa!!

4) Informace z P-VSR Praha: (Petr Mrázek)

Poslán dopis ministrovi obrany 27. 4. 2020 a dále 15. 6. 2020 - přečten.

Svolána celostátní konference na MO na Valech na 25. 9. a program:

Vztahy státu, společnosti a armády po celou dobu novodobých dějin.

Rozhodnutí o další činnosti - zvolení nového předsednictva a dalších funkcionářů. Návrhy kandidátů za VSR Olomouc- Veverka, Jakub, Kuba, Reml. Informace o jednání s ČT vede P. Mrázek, sdělit výsledek.

5) Dne 26. 6. 2020 proběhne v Praze řádná kontrola hospodaření za rok 2019 – zjištěné počty zaplacených příspěvků, počty územních organizací, příjmy a náklady, řádné vedení účetních dokladů bude pak k disposici ve Zprávě KK.

6) Úvahy o setrvání územních organizací se budou odvíjet od trvání Předsednictva

VSR Praha. Zatím jsme bráni v Olomouci jako spolek, který má svou vážnost, přidělenou kancelář v Domě armády, s celoročním plánem obsazenosti sálů, k disposici sály pro pořádání čl. schůzí, setkávání a výstav, při pietních aktech ve městě jsme jmenování jako účastníci, k disposici máme možnost využití posádkové hudby při slavnostních aktech, pohřbech a troubení večerky.

7) V jednání máme zajištění organizace pamětní akce u desky Připomenutí událostí 21. srpna 1968 na Žižkově náměstí Magistrátem. Na září - říjen.

příslib setkání našich členů se zástupci magistrátu v podzimním čase.

8)V plánu máme také využít nabídky pracovníků KCVV v Olomouci k možnosti krátkodobých výstav.

8) Součástí čl. schůze byla také návštěva KCVV, kde nás ing. Hlaváček seznámil s náplní činnosti, účelem a možnostmi uspořádat výstavu na téma

Normalizace, Asanace, Akce Norbert.

9) Byla podána informace o schválení finančních dotací z kraje na aktivity spolku, podporu kulturních, sportovních a společenských akcí našich členů. O dotaci

z MMO dosud nerozhodnuto.

Náměty k čerpání dotací budou řešeny a schváleny na příští čl. schůzi.

Termín čl. schůze z důvodů konání konference v Praze přesunut z 22. 9. 2020

na úterý 29. 9. 2020.

Pokud by byl schválen návrh na rozpuštění organizace a ukončení aktivit, pak bychom nemohli tuto činnosti vůbec provozovat. S výše uvedenými závěry přítomní

projevili souhlas.

Zapsal: plk. v. v. MUDr. Bohumil Reml

Foto ze setkání VSR Olomouc po čl. schůzi 16.6.2020

PŘIPOMÍNKA NA 21. SRPEN 1968

Středa 21. srpna 2019, v 15,00 hodin

V den 51. výročí okupace ČSSR vojsky Varšavské smlouvy

si připomeneme tuto smutnou událost

na Žižkově náměstí v Olomouci u budovy Pedagogické fakulty UP

před Pamětní deskou „Připomínka“

Vojenský spolek rehabilitovaných AČR Olomouc

Srdečně zvou pořadatelé

Připomínka na 21. srpen 1968

Olomouc, Žižkovo náměstí 21. 8. 2019

Dobré odpoledne dámy a pánové,

dobré odpoledne vážení přítomní občané města Olomouce.

Vítám vás všechny, kteří jste přijali pozvání Vojenského spolku rehabilitovaných AČR v Olomouci k účasti na dnešním setkání. Srdečně vítáme pana senátora MUDr. L. Kantora, zástupce samosprávy z Olomouckého kraje JUDr. V. Lichnovského, náměstka primátora města Olomouce JUDr. M. Majora, ředitele VN Olomouc plk. gen. št. MUDr. M. Svobodu, zástupce UP Olomouc, prof. V. Zouhara, zástupce ČSBS p. Vitáska a další zástupce místních spolků.

Dnešní setkání je věnováno připomínce smutné události v historii našeho národa. Před 51 lety se obyvatelé Československa probudili do prvního dne okupace, která pak trvala 21 let. Ať už jste to sami zažili nebo vám o tom vyprávěli jiní, vzpomeňte s námi. Naše dnešní setkání není demonstrace ani manifestace, ale je věnováno těm několika tisícům vojáků z povolání a občanským zaměstnancům, kteří v té době projevili svůj nesouhlas se vstupem vojsk VS a s následnou normalizací, zachovali se statečně, neztratili svou čest a v dalších 21 letech si nesli následky nejen oni, ale i jejich rodiny.

Před rokem, přesně 21. srpna 2018 v den 50. výročí jsme si jejich postoje připomněli odhalením pamětní desky na budově Pedagogické fakulty UP v Olomouci. Při odhalení zazněly projevy hejtmana OK, náměstků primátora MO, senátora, velitele posádky zástupce UP a dalších.

Dnešní den si tedy připomínáme již 51. výročí událostí srpna 68. Nelze nevzpomenout ani na masové demonstrace proti okupaci, které proběhly před 50 lety v Praze, Brně a dalších městech.

I dnes jsou organizovány pietní akty u budovy Českého rozhlasu v Praze i na jiných místech republiky.

Také bych chtěl uvést i město Plzeň, kde Vojenský spolek rehabilitovaných AČR právě v tuto dobu pořádá vzpomínkovou slavnost za účasti zástupců kraje, města, ČSBS, církve a dalších složek.

Vážení přítomní, k uctění památky těch, kteří projevili svou statečnost, a vlastenectví vás chci vyzvat k tichému položení květin k pamětní desce u budovy Pedagogické fakulty.

Nyní uctíme jejich památku minutou ticha za zvuku večerky.

O projev nyní prosím plk. Mgr. L. Bartoše

Projevy a zdravice hostů:

senátor MUDr. Lumír Kantor

náměstek primátora města Olomouce JUDr. M. Major

zástupce UP, proděkan prof. MgA, Mgr. Vít Zouhar, Ph.D.

ZAKONČENÍ

Jménem VSR AČR v Olomouci děkuji za podporu této akce hejtmanství OK, magistrátu města Olomouce, velitelství posádky Olomouc, za projevy a položení květin a vám všem, kteří jste dnes přišli.

Slavnost byla ukončena státní hymnou.

Plk. v. v. MUDr. Bohumil Reml, VSR AČR Olomouc

ODCHÁZÍME …

Odcházíme z tohoto světa tak rychle, protože v drtivé většině jsme již dávno překročili věk 80 let. Naše odcházení je tedy přirozené. Nepřirozené jsou však okolnosti, za nichž tento odchod probíhá. Lidé na sklonku svého života vzpomínají, jak jej prožili, čeho dosáhli, co se jim podařilo či nepodařilo, bilancují. Z tohoto pohledu si připadáme jako někdejší čeští obyvatelé Slezska, o nichž na sklonku 19. století napsal tehdy ještě neznámý Petr Bezruč svou burcující báseň 70.000 o národnostním a sociálním útlaku. Báseň, v níž klade známou sugestivní otázku: smíme žít?

Tato dvě slova nám stále rezonují v mysli, když si uvědomíme, jaký postoj k nám zaujímá naše společnost – přesněji řečeno naše politická reprezentace. K nám, kteří jsme v srpnu 1968 zaujali jednoznačný a nekompromisně záporný postoj k okupaci naší vlasti vojsky Varšavské smlouvy a kteří jsme i při následujících politických prověrkách v armádě v roce 1969 odmítali potvrdit, že šlo o bratrskou pomoc poskytnutou nám Sovětským svazem. Následky našeho vlasteneckého a pevného morálního postoje? 11 558 důstojníků a praporčíků bylo ihned vyhozeno z řad armády do civilu, v němž jsme mohli zastávat jen zcela podřadná a mizerně placená místa nekvalifikovaných zaměstnanců. Doslova ze dne na den se z nás stali občané té poslední kategorie. Svou odvahu vzepřít se nové politické garnituře jsme však neodnesli jen my, ale také naše rodiny - manželky a děti, kterým se uzavřela cesta na vyšší studia. Dostalo se nám tehdy nálepky „kontrarevolucionáři“ a jako takoví jsme byli v hledáčku Státní bezpečnosti. Ta proti nám připravila mimo jiné i tajnou akci NORBERT, během níž jsme měli být internováni v uzavřených táborech a v případě potřeby i zlikvidováni.

Je samozřejmé, že jsme z celého srdce přivítali pád totalitního režimu v listopadu 1989 a že jsme s nadějí vzhlíželi k rodícímu se novému, teď už skutečně demokratickému a svobodnému Československu. Naše očekávání se však ani zdaleka nenaplnila. Pro všechny dosavadní polistopadové vlády jsme byli a až do dneška jsme jen jakýmsi obtížným elementem, k němuž se stále obracejí zády. My zbylí (a je nás dnes v republice už jen kolem 450!) však stále marně usilujeme jen o jedno: aby se naší vlastenecké statečnosti před půl stoletím a následující dvacetileté tvrdé perzekuci dostalo odpovídajícího společenského uznání.

Smíme vůbec žít?

Autor: Plk. v.v. Mgr. Luděk Bartoš

Vojenský spolek rehabilitovaných AČR Olomouc

Nezapomeneme na rok 1968

SRPEN 1968 OČIMA BÝVALÉHO PŘÍSLUŠNÍKA ČSLA

autor Ing. Antonín Suchý plk. v. v.

OKUPACE ČESKOSLOVENSKA V ROCE 1968

autor plk. MUDr. Bohumil Reml, v. r.

Členská schůze dne 27. února 2018

Pozvánka na členskou schůzi dne 27. února 2018

Zápis z jednání členské schůze ÚzO VSR Olomouc konané dne 27. 2. 2018

v 15,00 hodin v Domě Armády v Olomouci

Zpráva o činnosti ÚzO VSR Olomouc za rok 2017

Plán činnosti VSR AČR PRO ROK 2018

Odhalení pamětní desky v Hrdibořicích

Péčí olomoucké Územní organizace Vojenského spolku rehabilitovaných Armády ČR bude v Hrdibořicích č. 47 na Prostějovsku odhalena 27. dubna t. r. v 16.00 hod. pamětní deska na rodném domě plukovníka Vojtěcha Kubalíka, jenž byl členem uvedeného Spolku. Odhalením pamětní desky hrdibořickému rodákovi se dosud žijící členové Spolku pokusí alespoň částečně zmírnit příkoří, jemuž byl pan Vojtěch Kubalík za svého života vystaven, a také připomenout svým následovníkům dobu, v níž žil a statečně bojoval.

Vojenské dějiny naší země ve dvacátém století byly určovány především dvěma světovými válkami. Během první z nich se z řad Čechů, ale také Slováků vytvořily na východě i jihu Evropy oddíly proslulých československých legií, o něž se mohl opřít Tomáš Garrigue Masaryk při zrodu Československa. Legionáři nebo třeba sokolové byli jednou z opor první republiky, byli po právu oceňováni, jejich činnost byla zdokumentována a zpracována i literárně v povídkách a románech.

Jinak tomu bylo, pokud šlo o druhou světovou válku. Po demobilizaci - rozpuštění československé armády v roce 1938 - naši vojáci odmítali sloužit nacistickému Německu, přestože Hitler stál zejména o naše skvěle vycvičené letce a prostřednictvím Göringa jim nabízel uplatnění v rámci německé Luftwaffe. Naopak mnozí z nich opustili naše území, aby své síly dali do služeb těch, kdo bojovali proti Hitlerovi. Činili tak dobrovolně a s plným vědomím, že za svou vlast budou často pokládat i své životy. Po skončení druhé světové války si však pocitu vítězství a vděku republiky mohli užívat jen do února 1948. Nově nastoupivší komunistický režim začal rozlišovat, kdo se přičinil o naše osvobození z východu a kdo ze západu. Zatímco východní vojáci byli oslavováni, ti západoevropští se dočkali jen přezírání, vyhazování z armády a perzekuce jejich rodin. Následovaly i neblaze proslulé soudní procesy s nimi, kdy mnoho příslušníků západního odboje bylo obviněno ze špionáže pro západní mocnosti, mučeno a následně odsouzeno k mnohaletým trestům vězení.

Obdobnou těžkou životní zkušeností prošel i pan Vojtěch Kubalík se svou rodinou. Tento hrdibořický rodák zde strávil prvních 20 let svého života, tedy od svého narození 15. dubna roku 1919 do 30. června roku 1939. V tomto období ukončil nižší středoškolské vzdělání a také nastoupil základní vojenskou službu. Když však 15. března 1939 obsadily vojenské jednotky wehrmachtu české a moravské země, učinil své životní rozhodnutí: bojovat proti Němcům za opětnou svobodu své vlasti. Proto 30. června 1939 překročil naše hranice do Polska a již 2. července se přihlásil u Východní skupiny československé armády v Krakově. Spolu s dalšími československými emigranty se dostal do Francie a 1. srpna 1939 byl přijat do řad Cizinecké legie. V ní prošel dvouměsíčním výcvikem v Alžírsku a vrátil se do Francie, kde absolvoval poddůstojnickou školu s velmi dobrým prospěchem. Po desetiměsíčním pobytu se přemístil do Anglie a stal se členem RAF, konkrétně proslulé československé 311. bombardovací perutě, v níž po absolvování kurzu působil jako palubní střelec-bombometčík na letadlech typu Wellington. Být palubní střelcem znamenalo být v neustálém ohrožení života a snášet nepředstavitelná strádání. Jejich stanoviště v letounu (střelecká věž) bylo tak stísněné,, že ani záchranný padák nemohli mít v pohotovostní poloze (tj. na sobě), nebyli nijak chráněni proti palbě nepřátelských stíhačů nebo protiletadlových kanonů, trpěli zimou a nedostatkem informací o momentální situaci. Přes všechny překážky byl Vojtěch Kubalík jedním z prvních u 311. bombardovací perutě, který splnil náročnou normu 200 hodin operačních letů. Následně velmi úspěšně prošel i pilotním výcvikem a na Wellingtonech plnil i funkci druhého pilota. Prokazoval nesmírnou statečnost a odvážně podstupoval ta největší rizika.

Jen jakoby zázrakem neskončil život tehdejšího seržanta Votěcha Kubalíka již 29. září 1942. Toho dne hlídkoval Wellington, v němž seržant Kubalík zastával funkci druhého pilota, nad vodami Biskajského zálivu, asi 20 km od jižního pobřeží anglické pevniny. V 18.30 hod. zaútočily na jeho letoun hned čtyři německé stíhačky. Během nerovného boje, který trval neskutečné 43 minuty, byli členové posádky střelbou zraněni a letoun byl nucen nouzově přistát na neklidné biskajské hladině. Přistání poškozeného letounu bylo tak tvrdé, že se okamžitě rozlomil a potopil se. Pěti členům posádky včetně Vojtěcha Kubalíka, jenž jako jediný nebyl postřelen, ale utrpěl silný otřes mozku, se po velké námaze podařilo vyplavat na hladinu z potápějícího se vraku letadla. Zatímco letoun byl prostřílený jako řešeto, jejich záchranný člun dinghy, nafouknutý důmyslným mechanismem, byl jako zázrakem nepoškozený i s nejnutnějším zdravotnickým materiálem, malými vesly, skládacím stožárem a červenou plachtou. Šestý člen posádky, přední střelec Pavel Friedlander, byl však zraněn tak těžce, že se mu nepodařilo dostat se z přední věže ven a spolu se zničeným Wellingtonem našel svůj hrob na dně Atlantiku. Trosečníci napjatě očekávali, zda přijde záchrana, nebo smrt palbou z německých letadel, či zda je pohltí moře. Osud jim přál a asi po půl hodině od sestřelení je na moři náhodně spatřila posádka britského letadla, které jen shodou okolností letělo v jejich blízkosti. Okamžitě nahlásila pobřežní námořní službě jejich polohu, ale než přijely záchranné čluny, setmělo se a zachráncům se nepodařilo je ve tmě nalézt. Další záchranná akce pokračovala následující den ráno, kdy po trosečnících pátralo několik britských letounů. Nakonec je po dlouhých 14 hodinách našli námořníci a předali je pobřežní záchranné službě.

I přes tento hrůzný životní zážitek Vojtěch Kubalík nerezignoval a dál se statečně vrhal do leteckých soubojů proti nepříteli. Za svá prokázaná hrdinství byl seržant Vojtěch Kubalík 4 x vyznamenán Československým válečným křížem, medailemi Za chrabrost, Za zásluhy a pamětní medailí 1939 - 1945. Třemi medailemi jej vyznamenali i Britové. V Británii se i oženil a narodily se mu tam dvě z celkem pěti dětí.

Po skončení války se i s britskou manželkou a dětmi vrátil do Československa, našel si byt v Olomouci, kde také pracoval na různých pozicích u vojenského letectva v hodnosti štábního kapitána, např. jako velitel výcvikové letky, jako velitel letištní správy či jako učitel létání. Politické změny po únoru 1948 však způsobily, že se válečný hrdina a elitní letec Vojtěch Kubalík stal nežádoucím pro československou armádu a v roce 1949 byl propuštěn do zálohy. Následovalo těžké období, kdy si hledal zaměstnání, což mu silně znesnadňovalo stigma západního letce. Na dva roky se uchytil u firmy Chemodroga v Olomouci jako skladník, poté přešel do n. p. Prefa Olomouc, kde pracoval až do svého odchodu do důchodu. Stýskalo se mu po létání, ale jeho žádostem o návrat k letectvu nikdy nebylo vyhověno. Naopak zejména v 50. letech se stal i se svou rodinou obětí šikanování. Byl podrobován nočním kontrolám, fízlové mu donášeli provokativní zprávy a následně jej vyšetřovali. Jeho anglická manželka byla považována za nepřítele státu a psychicky deptána, děti byly ve škole ponižovány a měly přísný zákaz mluvit mezi ostatními anglicky...

Naděje na zlepšení situace mu svitla v roce 1968, kdy doufal, že lepšící se politické ovzduší mu umožní toužený návrat k letectvu. Konzervativní armádní prověrkovou komisí však ani tehdy neprošel a jako výsměch dnes působí, že jako náplast na negativní stanovisko k jeho žádosti o aktivování byl povýšen na majora v záloze. Následujících 20 let "normalizace poměrů ve společnosti" mu už navždy sebralo jakékoli naděje.

Po změně režimu v listopadu 1989 došlo konečně k přehodnocení postojů vůči západním letcům. Pan Vojtěch Kubalík byl plně rehabilitován, obdržel hodnost plukovníka a stal se zakládajícím členem olomoucké Územní organizace Vojenského spolku rehabilitovaných Armády ČR. My, jeho zbylí členové, pokládáme za svou mravní povinnost připomenout touto formou jeho odkaz - odkaz statečnosti, odvahy, hrdinství a vlasteneckého uvědomění. Zvláště dnešní mladí lidé postrádají vzory opravdového vlastenectví. Ty jim může dát naše nedávná historie a lidé jako byl pan plukovník Vojtěch Kubalík. Zemřel v Olomouci 24. října roku 2000 a je pochován v rodinném hrobě na olomouckém Ústředním hřbitově.

Čest jeho památce.

Pplk.Mgr.Luděk Bartoš

Slavnostní odhalení pamětní desky plk. v. v. Vojtěchu Kubalíkovi na rodném domě v obci Hrdibořice dne 27. dubna 2017. Organizace pietního aktu si vyžádala mnoho úsilí ze strany vojenského spolku rehabilitovaných AČR v Olomouci za finanční podpory olomouckého kraje, magistrátu města Olomouce, organizační pomoci ČOL, jednoty Olomouc při vyhledávání ve voj. archivu v Bystrovanech, nevšední ochoty a pomoci velitelství posádky v Olomouci, která zajištovala veškeré vojenské pocty. K velké účasti občanů přispěla i mediální publicita ze strany redakce Prostějovských radničních listů, měsíčníku Zelení a doba, TV Morava, Českého rozhlasu Olomouc a České televize Ostrava. K důstojnému průběhu přispěla i přítomnost brig. generála v. v. Emila Bočka, kterého přivezl ředitel vojenské nemocnice v Olomouci plk. gen. št. MUDr. M. Svoboda. Úvodní proslov pplk. Mgr. L. Bartoše o životě Vojtěcha Kubalíka byl velmi působivý a emotivní a sklidil velký potlesk přítomných. Významné byly i zdravice z úst náměstka hejtmana Mgr. D. Horáka, senátora MUDr. L. Kantora, náměstka primátorky města Prostějova bc. Pavla Smetany. Vědecký atašé brit. velvyslanectví v Praze Dr. O. Fojt vyzvedl hrdinství československých letců v RAF mezi které patřili i dva občané z Hrdibořic, a sice Arnošt Mrtvý, který se konce války nedožil a byl v boji sestřelen nad Belgií v roce 1944 a Vojtěch Kubaliacutek. Předseda VSR Olomouc plk. MUDr. Bohumil Reml v závěrečném poděkování za účast zdůraznil, že tento pietní akt pořádaný vojenským spolkem Olomouc v předvečer májových oslav Dne vítězství a konce 2. světové války má připomenout celé naší veřejnosti a zejména mladé generaci, že boj za svobodu si vyžádal mnoho hrdinských činů i obětí. Vyjadřujeme tím vděčnost za získanou svobodu. Omluvu z neúčasti zaslal náčelník gen. štábu MO gen. Bečvář (zahraniční cesta) a předseda P VSR v Praze plk. let. v. v. Zbyněk Čeřovský (láz. léčení). Zklamáním pro přítomné bylo neuskutečnění ohlášeného průletu dvou bitevních letounů L 159 z důvodu povětrnostní situace nad Vysočinou. Zato po vydatném dopoledním dešti se počasí vyjasnilo a odpolední pietní akt mohl proběhnout důstojně.

Plk. MUDr. Bohumil Reml

předseda územní rady

VSR AČR Olomouc

Zápis ze schůze ÚzR VSR Olomouc dne 14. 11. 2016

Zápis ze schůze ÚzR VSR Olomouc dne 14.11. 2016

PREZENČNÍ LISTINA MANŽELKY. Členská schůze ÚzO VSR a KVD – R v Olomouci dne 20.9.2016

Členská schůze ÚzO a KVD – R v Olomouci dne20. 9. 2016 Vdovy.

Členská schůze ÚzO a KVD - R v Olomouci dne 29. 11. 2016

Den Veteránů 2016

Den ozbrojených sil v Žižkových kasárnách

1. Členská schůze ÚzO VSR Olomouc po prázdninách.

Zápis z jednání členské schůze ÚzO VSR Olomouc konané dne 14. 6. 2016

Volební protokol VSR Olomouc 14. 6. 2016

Fotografie z jednání členské schůze

1. Členská schůze ÚzO VSR Olomouc po prázdninách.

Dne 22. Září se konala členská schůze VSR Olomouc, které předcházela schůze Územní rady. Tam se specifikovaly návrhy jednotlivých členů k projednávaným novým stanovám. Některé z návrhů byly zamítnuty jako nepodstatné nebo nevyjadřující společný názor. Přesto byly ponechány k projednání na CK v Praze. Na podstatné části návrhů se členové shodli pro jejich použití v dalším řízení. Tak také byla podána informace členstvu na ČS 22. Září 2015. Schůze tento závěr jednání ÚzR jednomyslně schválila.

Z dalšího jednání byly, kromě zpráv o činnosti ÚzR a PÚR, pozorně vyslechnuty zprávy o možnostech občerstvení na příštím setkání ÚzO (zajišťuje VLRZ !), o možnostech nákupu vstupenek na důchodcovská představení do kina Metropol a s tím spojené benefity a o možnosti uspořádat ještě jeden zájezd a to do lázeňského centra Velké Losiny s návštěvou nově zřízeného akvaparku.

Na závěr členská schůze přijala toto usnesení:

1) ČS Bere na vědomí:

- zprávu o činnosti ÚzR,

- zprávu o činnost PÚR,

- informaci o svolání 14. CK

- informaci o vstupenkách do kina a zájezdu,

2) ČS schvaluje

- připomínky k návrhu stanov a jejich odeslání PÚR,

- volbu delegátů na 14. celostátní konferenci.

V Olomouci 25.9.2015 Předseda ÚzO VSR Olomouc plk. MUDr. Bohumil Reml.

Olomoucká Územní organizace zachovává tradici.

12. Května 2015 se uskutečnil tradiční „Den sportovní aktivity“ pro všechny členy Územní organizace VSR Olomouc v prostorách výcvikového střediska „Magdalenský Mlýn“ na Jívové. Protože věkový průměr našich členek a členů již dlouho překračuje rámec „aktivních sportovců“, zaměřili se organizátoři na méně náročné disciplíny jako je Petang, Ruské kuželky a Šipky. Všechny tři akce proběhly jako soutěže o ceny. Protože tyto disciplíny nebyly příliš fyzicky náročné, mohli se jich zúčastnit i ti nejstarší z nás. Ceny do soutěží obstarala hospodářka ÚzR paní Jiřinka Chvátilová – 1. cena sáček kávy, 2. cena tabulka čokolády a 3. cena balíček oplatků.

Před zahájením soutěží měli všichni možnost se posílit a pobavit u ohýnku při opékání špekáčků. Přiložené fotografie dosvědčují, že i tam vládla dobrá a přátelská nálada. A s tou jsme se pak odebrali jednak k soutěžím a někteří třeba jen na procházku po krásném okolí, v plné záři slunce, které nás neopustilo a hřálo po celý den. Nebudu popisovat jednotlivé disciplíny, protože jsou zdokumentovány přiloženými obrázky.

Po chutném obědě – vývar s nudlemi, kuřecí řízek s bramborovým salátem a čaj, (spíše však pivo!) jsme dodrželi zásady siesty na sluníčku, což někteří z nás využili i ke spánku v přírodě. Všechno bylo krásné až na tu neodbytnou představu, že jsme tam byli vlastně naposledy. V měsíci září, kdy jsme plánovali pokračování, se bude pravděpodobně celý areál přebudovávat.

Závěrem je třeba poděkovat organizátorům zájezdu: - plk. Miroslavu Pavlovi, jako vedoucímu akce, manželům Chvátilovým, jako hlavním zásobovačům a plk. Bedřichu Smolkovi, jako vrchnímu „ohněstrůjci“.

Plk. K. Štěpánek.

Ze života ÚzO VSR AČR Olomouc.

Dne 14. Dubna 2015 se v Olomouckém Domě Armády uskutečnila Členská schůze Územní organizace VSR. Schůzi připravilo a řídilo nové složení Územní rady. Zde je nutné připomenout, že bývalý předseda ze zdravotních důvodů odstoupil ze všech funkcí, které zastával řadu let. Na kvalitě schůze nebylo poznat ani toho nejmenšího zhoršení oproti rokům, kdy předsedou byl plk. Miroslav Janhuba a jeho další následovníci. Nejhodnotnější příspěvek do programu schůze měl pplk. Mgr. Luděk Bartoš. Jeho rozbor událostí kolem konce Druhé světové války, s množstvím informací o jménech zúčastněných, popisem míst a dalších méně známých faktů, vyslechli účastníci schůze s plným zaujetím. Na závěr přednášejícího odměnili potleskem. Toho si vysloužili i ostatní řečníci, včetně velitele posádky, předsedy Krajské rady plk. Bedřicha Smolky a referenta pro zájezdy, plk. Miroslava Pavla. Celou schůzi s přehledem řídil nový předseda ÚzO plk. MUDr. Bohumil Reml, který nás ve svém projevu seznámil s problémy Předsednictva VSR AČR.

Co říci na závěr? Všechno bylo krásné a probíhalo v přátelském duchu až do chvíle, kdy jsme se dozvěděli, že Představitelé Krajského úřadu nám, tak jako v loňském roce, zamítli žádost o finanční pomoc. Přežijeme? Ale jistě!!!

V Olomouci 16. 4. 2015

Plk. Karel Štěpánek

Ohlédnutí za Výroční členskou schůzí VSR Olomouc, konanou dne 3. února 2015

Výroční členskou schůzi jsme pojali jako naprosto pracovní schůzi bez pozvání hostí. Protože jsme předpokládali živou a otevřenou diskuzi k problematice „Zákona“ o našem odškodnění, nebylo by vhodné některé vyhraněné názory příliš veřejně publikovat. Tolik na vysvětlenou k otázce hostí. I tak jsme však zachovali vžitý rituál zahájení schůze. Po zatroubení večerky při vzpomínce na naše zesnulé, byly předneseny zprávy o činnosti, financích a hospodaření. Ze jmenovaného jsme se dozvěděli, jaký je stav členstva a jejich průměrný věk. Počet všech členek a členů k datu schůze byl 67, průměrný věk 80 roků!! Nejstarším členem je plk. František Čermák – 91 let. Že rok 2014 byl, co se peněz týče, nejchudobnějším za celou dobu trvání organizace. Očekávaná finanční výpomoc od Kraje Olomouc nám nebyla udělena. Zato jsme získali důležité informace o stavu prací na „Zákoně“ o našem odškodnění. Vláda to zametla pod koberec! Pan poslanec Ing. Seďa to nechce tak snadno vzdát a dal nám naději dalšího jednání a snad možná, i úspěchu!! Závažným bodem jednání bylo vyhlášení voleb do ÚzR. Vzhledem ke zhoršujícímu se zdravotnímu stavu jsem podal demisi na funkci předsedy ÚzO. Předseda volební komise pak provedl volbu a do ÚzR b byli zvoleni: paní Jiřina Chvátilová, paní Anna Vařeková, pprap. Radko Veverka, prap. Ladislav Jakub, pplk. Ivan Štěpina, plk. Miroslav Pavel, plk. MUDr. Bohumil Reml a nejstarší člen rady plk. Bedřich Smolka. Všem zvoleným přeji plno síly do nelehké práce v ÚzR a prosím je, aby mě neměli za zlé, že jsem odešel od rozdělané práce.

Na památku Územní Rady VSR Olomouc z roku 2014 -15 obrázek všech členů.

V Olomouci 15. 2. 2015 Plk. Karel Štěpánek

OSLAVY 96. VÝROČÍ UKONČENÍ PRVNÍ SVĚTOVÉ VÁLKY

Dne 11. Listopadu 2014 jsme uctili památku padlých v první i druhé světové válce. Zahájení oslav proběhlo slavnostním nástupem vojsk posádky Olomouc v prostorách Žižkových kasáren. Po přesunu na hřbitov Neředín položili zástupci armády, Kraje, města Olomouc a mnoha zúčastněných občanských organizací, včetně ÚzO VSR AČR, věnce a kytice k památníku padlých. Ke shromáždění pak promluvili velitel posádky pplk.gen.št. Ing. Jančík, Ing. Martin Tesařík a plk. Žufo Kunča za svaz legionářů a veteránů. V Posádkovém domě armády zakončilo slavnost setkání s velitelem posádky, veliteli jednotlivých útvarů a s funkcionáři Kraje a města.

Na dokreslení atmosféry přidávám několik fotografií.

Stanovisko členů ÚzO VSR Olomouc přijaté na členské schůzi dne 11. listopadu 2014.

Vážení,

k nadcházejícímu jednáním PÚR dne 18. listopadu 2014 vám sdělujeme naše stanovisko, které zaujali členové ÚzO VSR Olomouc na členské schůzi dne 11. listopadu 2014.

Členové územní rady sledují informace o činnosti a dění při řešení našeho odškodnění na webových stránkách a seznamují naše členy s průběhem tohoto náročného procesu a jednání s vedením parlamentních politických stran a hnutí v poslanecké sněmovně a v senátu ČR. Podrobně jsem se také seznámili se zápisem jednání PÚR Vojenského spolku rehabilitovaných AČR ze dne 14.10. 2014.

Schvalujeme přijatý jednoznačný systém pro obsahové a organizační řízení odškodnění na jednotlivých úrovních a plně ho podporujeme. Na naší úrovni proběhly hovory s poslanci našeho kraje, nepodařilo se emailovým, telefonickým spojením ani snahou o osobní kontakt dosáhnout setkání s poslancem za hnutí Úsvit v Prostějově. U ostatních proběhlo osobní jednání s poslanci s předložením zásadních požadavků. V této fázi jednání bylo dosaženo vstřícnosti s příslibem kladného jednání po konzultaci v klubech jednotlivých poslanců. Při řízení tohoto náročného procesu na republikové úrovni vynaložil nesmírné úsilí, organizační a koordinační činnost, obětavost a pracovní nasazení plk. Ing. R. Kunzman, CSc z Brna. Vysoce oceňujeme jeho práci a věříme, že vynaložené úsilí povede k očekávanému cíli.

Na schůzi ÚR 18.11. 2014 vysíláme za ÚzO Olomouc jednoho delegáta a na schůzi s předsedy KR a 14. CK 9.12. 2014 2 delegáty. Věříme, že jednotné stanovisko povede k přesvědčení parlamentu o naší správné věci a určení zástupci pro vyjednávání s poslanci Seďou a Bohmischem budou úspěšní. Podle svých sil a možností se této činnosti chceme v rámci dohodnutých kompetencí také účastnit.

V Olomouci dne 11. listopadu 2014

Za ÚzO Olomouc.

Tajemník ÚzR Olomouc,

Plk. MUDr. Bohumil Reml.

Výročí 100 let od vypuknutí 1. Světové války

Dne 28. Července 2014 uplynulo právě 100 let od vypuknutí 1. Světové války. Na tento den, od kterého se začalo odvíjet drama milionů lidí po celém světě, připravilo Statutární město Olomouc pietní akci na Vojenském hřbitově v Olomouci za účasti armády, mnoha civilních spolků a sdružení. Pietní akt začal v 16,00 hodin položením věnců a kytic k památníku padlým, pochovaným na zdejším hřbitově, bez ohledu na vyznání a hodnost. Za VSR Olomouc jsme položili kytici se stuhou, jak dokumentuje přiložené foto. Poté následovalo oslovení hostí primátorem, panem Martinem Majorem. O zajímavé historii Vojenského hřbitova promluvil náměstek primátora pan Ladislav Šnevajs. V závěru akce byly vypuštěny symbolické holubice míru. Státní hymna pak zakončila celou akci.

Oslavy 69. výročí ukončení 2. Světové války v Olomouci.

Tak jako každoročně, tak i letos se naše ÚzO zúčastnila oslav společně s organizátory – Statutárním městem Olomouc, Posádkovým velitelstvím Olomouc a s celou řadou společenských organizací regionu. Po položení věnců a kytic k památníku padlých bojovníků za svobodu slavnostní projev přednesl primátor města Olomouc pan Martin Major. Velmi zajímavý a diplomaticky laděný projev přednesl v českém jazyce generální konzul Ruské Federace v Brně, pan Andrej Jevgenjevič ŠARAŠKIN.
Celá slavnost byla ukončena státní hymnou Ruské Federace a hymnou České republiky.

Smutek v Olomouci.

Ve středu dne 26. června 2013, slavnostním nástupem ukončilo svojí činnost Společné velitelství Olomouc.

Chcete vědět více, čtěte zde.

Smuteční oznámení

První letošní poznávací zájezd

Nedá se říci, že se Územní organizace VSR Olomouc konečně probudila ze zimního spánku. Společných akcí již bylo více, ale akce mimo město to byla opravdu letos první.

Chcete vědět více, čtěte zde.

KRONIKA 20112

Zde si můžete prohlédnout kroniku ÚzO Olomouc ________________ KRONIKA 2012

BYL ROK 2012 LEPŠÍ?

Výlet na Dlouhé Stráně.

ÚzO a KVD - R Olomouc, zakončila letošní zájezdovou činnost vydařeným zájezdem na prohlídku Přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně. Počasí nám obdivuhodně přálo. Proti předchozím letošním zájezdům, kdy nám dost pršelo, se tentokrát na nás sluníčko jen smálo. Stráně jesenického podhůří hýřily všemi barvami spektra, takže i cesta autobusem byla jedním divadlem. Vlastní elektrárnou nás provedl fundovaný průvodce. Nejprve jsme shlédli instruktážní film o historii výstavby tohoto vodního díla. Poté jsme prošli některé prostory vytesané v samé hoře. Je až k neuvěření, jak velké tunely a sály se podařilo v rule, která tvoří základ hory, vytvořit. To ukazují některé přiložené fotografie. Prohlédli jsme si rovněž obě jezera. To spodní zběžně a to horní o to důkladněji. Tam se do nás opřel studený vítr, který honil po obzoru mraky. Ani ten nám ale nezkazil požitek z pohledů na jesenické velikány, plné podzimních barev. I Praděd se nám ukázal v celé své kráse. I Horní jezero, jak ukazují obrázky je kus pořádné práce a stojí za shlédnutí. Odjížděli jsme s pocitem, že můžeme být hrdí na práci českých mozků a českých ručiček, které vyprojektovali a uskutečnili takové, v Evropě, ojedinělé dílo.

V Olomouci 22.10.2012. Karel Štěpánek.

Krátké ohlédnutí za prvním pololetím roku 2012

Krátké ohlédnutí za prvním pololetím roku 2012.

Toto období nezačalo pro VSR právě šťastně. Začaly se výrazně projevovat neshody uvnitř Ústřední rady, což se projevilo i v práci naší Územní organizace. Důrazně jsme se museli postavit proti nařčení našeho předsedy Krajské rady, plk. RNDr. F. Tomečky, z nevhodného chování jako člena ÚR. Naše připomínka byla vyslyšena, náprava sjednána a dokonce o ní byla i zmínka na 13.CK. Rovněž tato akce nebyla z těch nejšťastnějších. Byla „spíchnuta horkou jehlou“. Kladem byla úprava stanov a zvolení nového předsednictva ÚR. Za naší organizaci se CK, kromě předsedy, zúčastnili tito členové: plk. Bedřich Smolka, plk. Miroslav Pavel, plk. Ing. Květoslav Větr a pprap. Radko Veverka. Tolik ke všeobecné situaci a nyní k práci naší organizace. Územní rada se scházela od začátku ledna pravidelně jednou za čtrnáct dní. Náplní jednání byla příprava VČS, možnosti získat sponzory pro naši činnost a předpokládané aktivity v prvním pololetí letošního roku. Úkolu získávat sponzory se iniciativně ujal mjr. Jaroslav Nitsche. Dlužno říci, že vzhledem ke všeobecně špatné hospodářské situaci neuspěl! I tak si za svoji snahu zaslouží absolutorium. Dalším důležitým bodem jednání ÚzR bylo předání povinnosti jednat s Krajským úřadem o finanční pomoci a to ÚzR Přerov. Všechna další jednání naší ÚzR probíhala v zaběhnutém rytmu. Příprava ČS, sportovní den na Magdalenském Mlýně, přátelské posezení s pohoštěním v prostorách Domu armády Olomouc, zájezd na zámek Slavkov u Brna, či do Dinoparku Vyškov, s prohlídkou tamního pivovaru. Všem organizátorům těchto náročných akcí, jmenovitě pprap. Veverkovi, plk. Ing. Větrovi, plk. Smolkovi a plk. Pavlovi, děkuji za jejich výtečnou organizační činnost ve prospěch členů ÚzO VSR AČR Olomouc. Ústřední rada na návrh ÚzR udělila Medaili Cti paní Jiřině Chvátilové a plk. Ing. Antonínovi Suchému. Oba si tuto čest zasloužili za svoji dlouholetou a obětavou práci ve prospěch VSR. Při předávání medailí byly předány i drobné dárky našim jubilantkám a jubilantům. Smutná zpráva nakonec – 26. května 2012 zemřel po dlouhé a těžké nemoci náš dlouholetý člen poručík Břetislav Uhlíř.

V Olomouci dne 26.6.2012.

Plk. K. Štěpánek.